Všechno je jinak :) - Diskuze a zkušenosti

Šamanské bubnování – kolikrát jsem o tom slyšela a v podstatě o průběhu nevěděla vůbec nic. Pamatuji si na varování jednoho člověka, který mi kladl na Srdce, ať se nikdy neúčastním šamanského bubnování.Říkala jsem si tenkrát, že má asi nějaký blok, a že to „Podsvětí“, o kterém mluví, může být taky část nás samotných, ta část, které se mnozí bojí.A tak jsem to uchovala. Leta dlouho.Až dodnes. Před pár minutama jsem se vrátila z meditace a píšu. Píšu, abych mohla prodloužit to spojení a naladění s vlastní Duší. Píšu, protože Poznání, které se mi dnes dostalo mě doslova šokovalo a stále nevycházím z údivu.Tak za prvé: Šamanské bubnování není o tanci, jak jsem se domnívala, ale o hluboké meditaci, kde máte možnost poznat KDO sami jste. Máte-li tu kuráž...A za druhé ? Děkuji za dnešní večer, za Vedení i Sdílení, za Muže, který vypadá tak obyčejně, a který přitom oplývá takovou Lidskostí, pochopením lidských Osudů i zákoutích Duše a před jehož Moudrostí smekám...Tolik úvodem. A nyní můj příběh:Vcházím do místnosti, kde už leží pár lidí na měkkých podložkách, kde v čele je stůl s oltářem, sedící Budha, svíčky, bubny, dřevěná kobra a snad i nějací Andělé...Manželé, kteří tuto meditaci vedou působí nenápadně, klidně a mile.Za to místnost nic moc. Stará omšelá budova, jen pár obrázků na zdi dává tušit účel těchto prostor. Jako meditační centrum by mě to moc nenadchlo.Ale vždyť o tom to je ! I v prostorách, které nemusí být „hogo-fogo“, kde jsi rád, že najdeš papír na záchodku se ti může dostat poznání...DĚKUJI DĚKUJI DĚKUJI !!!Jojo Reno, další lekce – NEPOSUZUJ. Ono totiž vše může být i jinak Náš meditační Průvodce, Znalec Duší a Bubeník – smím-li mu prozatím tak říkat, nás všechny přivítal a dal pár instrukcí o čem šamanské bubnování je. Jeho hlas byl tak vřelý, že mi Vjemy přicházely už při jeho povídání.„ BUM BUM BUM“Všichni ležíme, je nás tentokrát prý daleko víc jak jindy – počítám tak 12 až 15 lidí a bubnování začíná.Vcházíme do paralelních Světů, do krajiny našich Duší a mnohdy i strachů. Nevím jak kdo jiný, ale já stojím před Břízou. Nádherný Strom z Třeboně, se kterým sdílím Tajemství. Stojím tam a intuitivně hledám vstup do jiného Světa. Ano. Tady je... nacházím ho ve kmeni stromu a přes kořeny vstupuju do nádherné Ametystové jeskyně.Je velká, vznešená a voní.Tak tady by měl být můj Průvodce. Zvířecí Průvodce. Asi to bude „můj“ Drak – jako obvykle. Už dlouho jsem jej nezavolala probleskne mi hlavou. Zvláštní, že mě to napadá až teď...Řítí se Medvěd. Zuřivý, ohromný, mocný Medvěd. Je to ten největší Medvěd, kterého si dokážete představit. Nemá světské rozměry. Jeho příchod provází hluboký řev a jeho přítomnost vyceněné zuby, stejně jako divoký a nespoutaný pohled.„ No potěš pánbůh“ stačím si sotva pomyslet, stojím jako přikovaná a dívám se mu do očí. Moje první myšlenka je : „Jestlipak mě sežere ?“ a hned vzápětí si uvědomím, že ON by měl být tím Průvodcem.„Pokud jsi mým průvodcem, měl by ses mi lépe představit, říkali nám před chvílí „ – spustím a zároveň i já stojím tak, aby i On měl možnost vidět kdo že to jsem... Ustává řev, chvilka napětí a Medvěd se zmenšuje a staví se zády, aby mi ukázal svůj ocásek, kterým přátelsky mrská. V ten moment fakt nevím jestli se mám smát nebo jak se zachovat dál. Je to ale jen mžik. Z Medvěda sálá taková Vznešenost a Moudrost, že i toto jeho rychlé zmenšení neubírá nic na jeho Důstojnosti.Prohlížím si jeho bílé zuby a oba se zkoumáme očima. „Odkudpak já tě znám ?“ –stále se mi honí hlavou, když v tom jsem nějaký Pradomorodec či Indián, který zná Tajemství Vesmíru, Života či bytí, chcete-li, a který v očích Medvěda poznává „starého známého“.„No pojď sem ty chlupáči“, slyším sebe samu jak říkám, a to už jsme si tak blízcí, že se mohu dotýkat jeho srsti a slyšet tlukot jeho Srdce. „Zda-li pak máš ještě blechy v kožichu ?“, pomyslím si a prohrábnu mu chloupky na břichu. Na břichu, protože už se spolu objímáme a jeho tlapa i s drápy něžně spočívá na mém rameni. Rozhrnu srst a v tom to vidím...HVĚZDY, VESMÍR A DALŠÍ VESMÍR A DALŠÍ SOUHVĚZDÍ...Namísto blech jsou Hvězdy a Galaxie. I ta naše. I Zem. I já...Svět pro mne přestal existovat. Strnula jsem a nedýchám. „Co tohle má znamenat?“ Můj rozum to nepobírá...„VŠECHNO JE JINAK“ říká mi s úsměvem Medvěd a nechává mi čas vstřebat ten šok.Staří Indiáni, Pralidé, Obyvatelé Země i všech jejích kontinentů byli kdysi ve spojení s Moudrostí Vesmíru a znali jeho Tajemství.„Jsi velmi stará Duše“, promlouvá. „Pamatuješ si na své první myšlenky z dětství ? Tenkrát jsi ještě vše vnímala a nezapomněla jsi. Pak tě přikryl závoj arogance a nadřazenosti a potřebovala jsi hodně bolesti abys byla schopná vrátit se zas sama k sobě. Abys pochopila KDO jsi. Proto za tebou dnes přicházím. Proto ti mohu poodkrýt Tajemství, které dávno znáš a jen ztratila jsi Cestu k sobě.Jsem tu, tvůj odvěký Přítel, zjevuji se vždy všude tam, kde dovršel se čas. Ani čas není ten, jak ho vy lidé vnímáte .“„ A co je tedy mým Posláním ? Co mám ještě pochopit aby se kruh uzavřel ?“, ptám se ... když v tom mi to dochází...To co je uvnitř a to co je venku může být i úplně jinak než je mozek schopný připustit.„ V mém kožichu je celý Vesmír včetně tebe samé , namísto blech. Zaměř se vždy na to, že věci mohou být i v naprosto opačné souvislosti než vám bylo generace dlouho předkládáno. Že to, co je ukryté máš vždy možnost uvidět, a že VŠECHNO JE JINAK .“Ano, to rčení znám...Prý je to rčení Zasvěcenců a největších Mudrců všech dob.No moc jsem tuto větu ráda neměla. Přišla mi zprofanovaná. Chtěl-li si někdo hrát na moudrýho a na někoho kdo je tak zvaně „dál“ , stačilo říct: „Všechno je jinak“ a poserte se.Přeberte si to jak chcete panstvo. Já jsem ten „Vyvolený“...Nyní je mi však DOVOLENO na pár okamžiků PROŽÍT ten pocit Poznání, že VŠECHNO JE JINAK a jiný je tímto i můj Svět. Už navždy ! Hluboké zážitky i Víra, že vše přichází v pravý čas formují poslední dny můj Život, že si opět připadám jak Alenka v říši Divů a Pokora, kterou zažívám mi vhání slzy do očí.Proto i píšu. Psát je něco jako zpívat nebo se smát. Živote, je toho tolik, za co ti mohu děkovat...Naše sblížení s Medvědem pokračuje a on mě bere na Cestu s sebou. S tlapou na zádech, vyceněnýma bílýma zubama do zvláštního úsměvu vnímám nejen pohled jeho očí, ale i vůni co přichází z jeho uší, když tu jsem ve SVĚTLE.NENÍ NIC NEŽ SVĚTLO.Bytostné, hřejivé, živoucí SVĚTLO.Pohltilo mne celou. Koupu se ve světle, nechám se padat a přitom se vznáším, rozpouštím...Cosi mne objímá a říká : „ CO JE UVNITŘ ? A CO VNĚ ? „Zní mi to jako ukolébavka a pomyslím si, že takto je asi Osvícencům. Nebo se takto umírá ... nevím... každopádně ten pocit je nádherný.Nicméně mé úvahy mě vytrhnuly z tohoto hlubokého prožitku a to už sedím na Medvědovi a jsme na severním pólu a prohlížíme su úchvatnou podívanou polární záře. Zelená, modrá, fialová... mozaika tvarů a barev, Světlo i Stín.„Jak můžeme být na povrchu Země na severním pólu, když jsme uvnitř Země?“,ptám se Medvěda. Jen se usměje říká: „Nikdy nezapomeň, ptát se sama sebe CO JE UVNITŘ ? A CO VNĚ ? A nehledej Odpovědi co tě kdo naučil. Odpověď vždy přijde sama, pokud nezapomeneš mé dnešní Poselství, že VŠECHNO JE JINAK „, slyším jak říká mi můj Přítel Medvěd.„ BUM BUM BUM BUM BUM BUM BUM“Hlásí bubny k návratu. „ Aha musím se vrátit tou samou cestou zpět“, vysílá mi má Mysl povel a já doufám, že to stihnu. Nasedám na Medvěda a upalujeme Cestou zpět do Ametystové jeskyně.„Nezapomeň, že jsem tvůj PŘÍTEL“, loučí se se mnou Medvěd a jeho bílé zuby se na mě smějí...Vstupuji do Břízy a rostu. Rostu až do oblak. „BUM BUM BUM“ bubny bubnují a mě z té síly bubnů rozbolí hlava. Jenže to není jen má hlava. Je to hlava pokrytá větvičkami a lístky Břízy. Hlava, která jsou větve a která nesnese dost dobře tu intenzitu bubnů, určenou pro „Světy pod zemí“...Ano, Svět je o rezonanci a frekvencích, uvědomím si, když v tom ustává bubnování i má bolest hlavy. Bříza mě přes kmen propouští. Ukloním se a poděkuji ji za Sdílení i její Lásku a chtě nechtě se vracím do meditační místnosti na podložku...„ S nádechem si uvědomte své tělo, zahýbejte prstama u nohou i u rukou a s dalším nádechem otevřete oči.“Otevírám oči a jsem jiná než dosud. A přitom jsem to stále já. Snad i víc jak kdy dřív...Už vím KDO jsem: „JSEM LÁSKA JAKO VY“DĚKUJIProbouzí mě ranní vláha a zpěv ptáčků a já se usmívám a ptám se sama sebe : „CO JE UVNITŘ A CO VNĚ ?“ a v tom mi to dochází...Není třeba rozlišovat, tyto všechny vjemy jsou jen ILUZÍ našich smyslů, není žádné „uvnitř“ ani žádné „vně“Tak toto je to odvěké Tajemství, že VŠE JEDNÍM JE !!!