Komplikované konce vztahů - Diskuze a zkušenosti

prdlik » ametyst 2 tak ja ti nevim.mam doma vahu a presne vim o cem pises.a ja jsem zase typ cloveka,co neumi jen tak neco vzdat.musim vedet,ze fakt uz neni moznost,abych to utala a vzdala.pokazde,kdyz prisel s tim,ze vidi konec z podobnych duvodu,co pises ty,ja premyslela,on nechtel debatovat,ze si je jisty.ale vzdy se to nejak vypovidalo a porad dokola.oba jsme se snazili spolu umet zit,vedle sebe zit,abyme byli oba stastni.dnes jsme spolu 5 let a myslim,ne vim,ze jsme toho spolu hodne zvladli,hodne jsme se druhemu prizpusobyli,poznali sebe navzajem a uz vse resime hned.je to jen o komunikaci.toco te napada potom,resit a mluvit o tom hned

ametyst 2 » prdlik Víš, ono se to vždy taky mockrát nějak upovídalo a zas bylo chvíli dobře, ale jak postupně se cosi vytrácelo.
Jako by každý vždy ztrácel kus sebe v zájmu obou a jednoho dne to vždycky prostě bouchlo..
Člověk se asi nemá vzdávat svých snů, plánů, tam hrozí, že to stejně jednou druhému vyčte. Podle mě musí být tolerance, souznění a vážit si a chtít druhého se vším anebo vůbec.
Anebo jsem idealista, co hledá dokonalý vztah...?

prdlik » ametyst 2 tak zaprve...myslim,ze dokonaly vztah proste neni a myslim,ze ho muj pritel take hledal.ale jinak pises zase jak o nas.ano,prvni mesice,roky byl istrasny...ale ja tvrdim,jen za sebe,kdyz nekoho miluju a myslim,ze ten druhy mne take,je blbost se rozchazet.je na case resit,jak spolu vyjit....najit pochopeni v sobe pro toho druheho.a kazdou hadkou,kazdym nedorozumenim se snazit toho druheho vice pochopit a vyjit mu vstric.oboustrane samozrejme.

prdlik » ametyst 2 a nechci se dotknout glemermanna,ma jinak dost dobry nazory,ale tady mi prijde premiru idealisticky......nemuzes chtit od zivota neco,co je jen v mlhave dali tvych snu.musis chapat hranice reality

prdlik » ohenvoblacich ano,myslim si,ze hodne dela to,ze je vaha

ametyst 2 » prdlik Já se přiznám, že věřím, že sny by měly být velké. Máme-li malé sny, držíme-li se při zemi, pak i ta realita i kdyby sebevíc chtěla dát nám víc, zkrátka ji k sobě nepustíme.
Jen v tom rozsahu, co vidíme a máme v hlavě zafixované, jako možné.

Takže když věřím, že možné je cokoli, pak mám otevřené dveře, kdyby to chtělo přijít

prdlik » ametyst 2 taky jsem takova byla.dnes tomu rikam - naivita.ale poucit se clovek musi sam