Vždy, když v nějakém vztahu dospěju k tomu, že tudy cesta nevede, spadnou růžové brýle a vím, že je čas jít dál každý zvlášť, tak mi tohleto rozhodnutí vydrží sotva následujících pár minut po rozchodu a pak nastává trápení, úvahy na téma-opravdu to nijak nešlo, které mají často spíš charakter fantazie... Vím, že nešlo Ale neustálé "co kdyby" mě pronásleduje a brzdí ještě hodně hodně dlouho Máte někdo podobné zkušenosti? Jste si vždy 100% jistí svým rozhodnutím?
ametyst 2
Jo, přesně Sednout si a bez emocí popovídat, probrat, pochopit, vždycky mám pocit, že všechno by mohlo jít, ale nejde. Znovu to zklouzává na stejných věcech. Vždycky mi pomohl až další vztah, ale není to řešení, časem se opakuje to samé, jakobychom si to přenášeli z jednoho vztahu do druhého. A čím víc se snažím to nedělat, tím víc se časem nečekaně ukáže pravý opak. Znova křižovatka, kde nevidím řešení, cítím, že to nemá cenu, atd....
ametyst 2
No, já právě po posledním vztahu, který skončil asi před 4měsíci, taky cítím že nemám moc elánu se do čehokoli dalšího pouštět. Vždycky, až když se opravdu zamiluju a začnu 100% počítat s tím vztahem, mám dojem, že partner v té době začíná hledat chyby a snaží se měnit mě k obrazu svému. A to tím víc, čím víc cítí, že jsem k němu citově připoutaná. Když se pak snažím alespoň naoko odpoutat, většinou se to otočí, asi dostane strach, že mě ztrácí, a zas bych mohla tahat za nitky já, no ale já potřebuju rovnováhu , ne souboj kdo z koho... Myslím, že se mi to opakuje snad od 15 let.. Asi bych se měla zamyslet nad sebou, ale jak říkáš, většinou jde zdánlivě o úplně odlišné typy mužů, ale po cca dvou letech najednou to nejde tam a leckdy ani zpět