Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Deprese a vztah - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Deprese a vztah
02.06.2011 - 22:43
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Rezulka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Rezulka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Deprese a vztah
Dá se zvládnout deprese a přitom udržet pěkný vztah?S přítelem jsme začli před rokem krásný vztah.CCa po třičtvrtě roce mě přepadla moje známá kamarádka deprese, kt. vyústila velkými změnami co se týče práce, financí. Přítel mi strašně pomohl, zafungoval výborně po všech stránkách.Jen se to bohužel kolikrát obrátilo i proti němu, a důvěra je jaksi nejspíš trochu nalomená, navíc mě viděl najednou i z tý nejtemnější stránky. Teď už se blýská na lepší časy, jen mi čekají ještě dost velké stresy kvůli penězům a vracím se do poměrně náročné práce, a doufám, že to ustojím.Ale ta deprese se po mě plazí i nadále, a já už nezvládám ten tlak a nároky sama na sebe, abych se okamžitě mávnutím proutku vrátila zpět do tý roviny předtím.To prostě nejde.Člověka to mění.Mám tu zkušenost, že vždycky z toho naštěstí vytěžím, ale až po tom všem.Nikdy jsem neuznávala depresi jako takovou, v podstatě je to takovej malej únik, když se něco přetíží, pokud člověk nemá tu neoc jako takovou.Jen jednou jsem chvilku brala prášky.Ale bohužel neumím to zmáknout takhle rychle, jakože nastoupím do práce, smířím se s danou situací a jedu dál, a ona ta deprese rázem zmizí, TEĎ už musíš bejt přece v pohodě.Moc ráda bych, ale pořád se probouzím s neopodstatněným pláčem, nemůžu se pohnout, bojím se mezi lidi, a neustále se obviňuju a snažím se vybičovat k maximálním výkonům, což mě ještě víc sundavá.Sama sebe totiž teď za to nesnáším.
03.06.2011 - 13:09
| Filtr
Nuna
Janičko.. chca nechca,ale musím říct,že na Glimmerovo příspěvku je mnoho pravdy
Deprese je stavem mysli,to,co popisuje autorka příspěvku evidentně ano. Vždyť v těch jejích větách je zároveň odpověď na celý ten problém
Deprese je stavem mysli,to,co popisuje autorka příspěvku evidentně ano. Vždyť v těch jejích větách je zároveň odpověď na celý ten problém
03.06.2011 - 13:13
| Filtr
Nuna
.. stresy kvůli penězům.. náročná práce..tlak..nároky sama na sebe..pláč..strach z lidí.. sebeobviňování..neláska k sobě samotné..
..jak to zní? Všechna ta negativa tahle položená vedle sebe? Hm? To jsi Ty tohle! Líbí se Ti to? Pokud ano,budeš se v depresi rochnit nadále. Pokud ne,máš možnost volby každé to negativum zaměnit za stav pozitivní. Jde to !! Stačí jen chtít..
..jak to zní? Všechna ta negativa tahle položená vedle sebe? Hm? To jsi Ty tohle! Líbí se Ti to? Pokud ano,budeš se v depresi rochnit nadále. Pokud ne,máš možnost volby každé to negativum zaměnit za stav pozitivní. Jde to !! Stačí jen chtít..
03.06.2011 - 13:59
| Filtr
Ruby
» Nuna
Ty, čoveče, já musím chtíc nechtíc trochu oponovat.
Kdybych něco podobného nezažila na vlastní kůži, tak bych napsala to samé co Ty, nebo Glimáč, protože za stav své mysli zodpovídáme opravdu jen my, nikdo jiný.
Ale depresi nebo co to je jsem zažila před cca 4 lety a kdyby mě tehdy kamarádka nedokopala k psychologovi a psychiatrovi, tak nevím.
A přišlo to zničehonic, bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Jsem pozitivní realistický člověk, ikdyž jsem ve sračkách a že jich už v životě bylo. Mám kamarádky, které tvrdily, že by to co já v životě nedaly. Já jim vždycky říkala - ale daly. Daly. Nic jiného by vám totiž nezbylo.
No takhle, ono to prostě začalo opravdu bez příčiny, plíživě. Je sice fakt, že jsem se dva roky předtím přestěhovala 100 km pryč se synem a začínala znovu, ale byla to pro mě chtěná zkušenost a změna. Vnější podnínky se mi zlepšily. Kamarádi zůstali, noví přibyli. Ale prostě...najednou jsem začínala zničehonic brečet, tělo bylo jak paralyzované, nikam mě nikdo nemoh vytáhnout /přitom společenský tvor/,odmítala jsem vyjít ven a to všechno jsem vůůůůbec nechápala. Mohla jsem se programovat jak chtěla. Trvalo to 4 měsíce a už bych to nechtěla zažít. Pomohla mi doktorka. Vysvětlila mi reakce v mozku, které to vyvolaly. Začala jsem brát prášky, které u mě zabraly již během 14 dní a ikdyž se mají brát dlouhodobě, nejméně rok, já je brala 3 měsíce a vyhodila. Už je nepotřebuji od té doby. Díky Bohu. Ale nastartovaly mě zpátky do života a to tak, že jsem pak i při jakékoliv menší recidivě se mohla dát do latě sama, i bez nich.
Kdo nevěří, ať tam běží...
Kdybych něco podobného nezažila na vlastní kůži, tak bych napsala to samé co Ty, nebo Glimáč, protože za stav své mysli zodpovídáme opravdu jen my, nikdo jiný.
Ale depresi nebo co to je jsem zažila před cca 4 lety a kdyby mě tehdy kamarádka nedokopala k psychologovi a psychiatrovi, tak nevím.
A přišlo to zničehonic, bez jakéhokoliv zjevného důvodu. Jsem pozitivní realistický člověk, ikdyž jsem ve sračkách a že jich už v životě bylo. Mám kamarádky, které tvrdily, že by to co já v životě nedaly. Já jim vždycky říkala - ale daly. Daly. Nic jiného by vám totiž nezbylo.
No takhle, ono to prostě začalo opravdu bez příčiny, plíživě. Je sice fakt, že jsem se dva roky předtím přestěhovala 100 km pryč se synem a začínala znovu, ale byla to pro mě chtěná zkušenost a změna. Vnější podnínky se mi zlepšily. Kamarádi zůstali, noví přibyli. Ale prostě...najednou jsem začínala zničehonic brečet, tělo bylo jak paralyzované, nikam mě nikdo nemoh vytáhnout /přitom společenský tvor/,odmítala jsem vyjít ven a to všechno jsem vůůůůbec nechápala. Mohla jsem se programovat jak chtěla. Trvalo to 4 měsíce a už bych to nechtěla zažít. Pomohla mi doktorka. Vysvětlila mi reakce v mozku, které to vyvolaly. Začala jsem brát prášky, které u mě zabraly již během 14 dní a ikdyž se mají brát dlouhodobě, nejméně rok, já je brala 3 měsíce a vyhodila. Už je nepotřebuji od té doby. Díky Bohu. Ale nastartovaly mě zpátky do života a to tak, že jsem pak i při jakékoliv menší recidivě se mohla dát do latě sama, i bez nich.
Kdo nevěří, ať tam běží...
© 2007-2024 Najdise.cz