Říká se, že je to jakási navigace, která nás má dovést k cíli nejlepší možnou cestou...pokud jí člověk dokáže naslouchat. Osobně bych řekl, že ji moc rozvinutou nemám, chtěl bych s tím něco udělat, tak se rád dozvím, jak s ní pracujete vy a jak se ji naučit líp odlišit od myšlení.
Burlesque
Normálně. Poslouchám ten vnitřní hlas. Není to naše mysl, ale něco jiného uvnitř. Člověk pak zrátka ví. Na 100%. Nemyslí si, ale VÍ. S absolutní jistotou a bez nejmenších pochybností. Ten hlas mohou při troše vnímavosti slyšet všichni, ale právě ta naše mysl nás často brzdí a říká nám, jak to udělat "lépe" a často jej potom podceňujeme. Dělala jsem to tak i já, až jednou! Naučila jsem se opravdu respektovat ten hlas za jedné takové trapné situace a od té doby jej rozhodně nepodceňuji- jednou jsem byla na nějaké přednášce. Když jsme si sedali, chtěla jsem si udělat z člověka, který tam byl se mnou, legraci. Odsunula jsem mu židli kousek stranou. Vtom mě ten hlásek řekl,že to není dobrý nápad a že dotyčný bude strašně zuřit. Rozum mi samozřejmě říkal, že ne, že vtip pochopí a nebo že mi maximálně řekne, že jsem débo a tím to skončí. Jenomže ten hlásek neutichal a já řekla - tak dobrá, jestli mi to radí opravdu ten vnitřní hlas a dopadne to špatně, od toho okamžiku ho budu poslouchat a nebudu ho už podceňovat. Ten hlásek zase, že ať si vzpomenu, jak to dopadá, když ho podceňuji...To vše proběhlo ve zlomku vteřiny. No, jak to dopadlo. Kluk si samozřejmě kecl na zem, řádil pak v sále jako tornádo a já se mohla hanbou propadnout. Jak jsem slíbila, tak se stalo - od té trapné příhody se snažím ten hlas raději poslechnout. Je to už cca 12 let a můj kámoš uvnitř mě nikdy nezklamal