Mohl by mi prosím někdo poradit, co by jste dělali na mém místě.Jsem vdaná tři a půl roku, svého manžela miluji, máme spolu jednoho syna a druhé je na cestě.Jde o to že jsme se brali dost narychlo, byli jsme zamilovaní.Ted si ale připadám, že ho moc nezajímám, netráví se mnou skoro žádný volný čas, chybí mi láska, obejmutí, jsem pořád tak sama.Snažila jsem se s ním i několikrát promluvit, že by jsme spolu měli trávit víc času, jít se projít, nebo cokoli, ale bez úspěchu.Tak nějak žijeme vedle sebe a ne spolu, a já už si nevim rady, moc ho miluju ale takhle žít nechci.Jinak je to hodnej pracovitej chlap.Mrzí mě že na všechno ostatní si čas udělá a na mě ne.Třeba je chyba ve mě já nevim.Jsem doma, vařim, uklízim........, a nic jinýho už ani neznám.Nutit ho nemůžu ,když nechce,ale comám dělat?Děkuji moc
miluška medvídková
Jsi teď ještě víc citlivá na všechno, potřebuješ něhu, city, pohlazení, pochopení, není ti pořád dobře, to je jasný. Jenže muži to mohou brát jako takovou slabost, kdyby projevili víc citů, byli by méně chlapští....Nebo to berou jako bys byla nemocná, taky možný, jak který. Můj první muž to tak měl, skoro vůbec si mě nevšímal, radši jezdil pořád pryč, ať na melouch nebo na kole, na hory. Byla jsem z toho smutná a taky jsem si to zapamatovala jako křivdu. Navíc máš už jedno malinké dítě, kterému musíš věnovat spoustu času, domácnost atd. a tím pádem je muž až na druhém místě a některý chlap to nese těžko. Bylo by dobré, abys na něm tak nevisela, choď za kamarádkami, ven do přírody, dělej si pokud možno i chvíle pro sebe, kdy si skočíš k holičovi, na kosmetiku a on bude hlídat. Jen ať vidí, že nejsi jen domácí puťka. A měj se ráda, tvoje poslání je tak úžasné, maminky jsou nejkrásnější bytosti, tak se tak ciť!