,,Synu můj. Můj drahý synu!Jak dlouho čekám. Stále čekám.V minutě roku, ve mžiku věkůČekám.Dal jsem ti všechno. Země je tvá.Ve všem jsi volný. Vyber svou cestu.Jenom tě prosím, můj synu, Můj drahý synu, buď šťastný, Prosím.Nevidíš mě, neslyšíš mě.Ve tvém rozumu jsou pochybnosti a stesk.Odcházíš. Kam?Usiluješ. O co?Klaníš se někomu.Vztahuji k tobě ruce.Synu můj, můj drahý synu.Buď šťastný, prosím.Znovu odcházíš. A cesta – nikam.Touto cestou vybuchne země.Ve všem jsi volný, a vybuchne svět.Ničí tvůj osud.Ve všem jsi volný, ale Já vydržím.S poslední travičkou tě vzkřísím.A znova svět bude zářit.Jen buď šťastný, prosím.Na tvářích svytých – přísný smutek.Straší tě peklem, soudem.Říkají ti, že pošlou své soudce.Ale modlím se pouze za jedno, Za dobu, kdy budeme opět ve dvou.Věřím, že vrátíš se.Věřím, že přijdeš.Věřím, že opět obejmu tě.Ne otčím! Ne otčím! Jsem tvůj Ave Otec, Můj milovaný synu.Budeme šťastní ve dvou!Z knihy V. Megreho Anastazie (pasáž ze čtvrtého dílu, kdy Anastazie tlumočí, co odpovídá Bůh na modlitbu).