Jak víla k praseti přišla, aneb když se pudy bouří a jak ututlat jaro?
Tak je to zase tady. Březen. Pučení. Teplo. Dívka mého srdce bude chodit lehce oděná i venku. A já zapomínám na Taoismus a myslím jen na to... Jak ututlat jaro a nebýt za prase? Vždyť je mi to vidět na xichtě!
Sosna zvlčelý
Pche! Tvoje starosti bych chtěl mít! To já nadávám, že budou chodit odhalený. Protože v zimě si pod vrstvou oblečení dokážu představit cokoliv. Ale v létě, když to málem ukazujou, to už tak dobře nejde.
Ještě že umím oddělit realitu od snů. Ale stejně se zase těším na zimu.