Moc bych vás chtěla požádat o radu.Před vánocemi mi umřel můj tatínek,ani jsem se s ním nemohla rozloučit,umíral v nemocnici přesně šest týdnů v umělém spánku napojený na přístrojích,sice jsem za ním chodila a mluvila na něj,ale nevím jestli mě slyšel.S jeho smrtí jsem se ještě nevyrovnala,není chvilka co bych na něj nemyslela,moc a moc to bolí,protože byl pro mě a pro mé děti vším i on byl na nás moc zvyklý,hlavně na svoje vnoučata,udělal by pro ně vše.Mám někdy pocit,že je tu s námi,cítím to.Ted jsem navíc zjistila,že jsem těhotná a napadlo mě,jestli to není osud,že zrovna ted,cítím to tak jako by se chtěl můj tatínek znovu narodit.Jenže já už mám tři děti,nejsem na tom zdravotně nejlíp a nevím jak by mé těhotenství dopadlo,nejlepším řešením by pro mě byla interupce,ale pořád si říkám co když tím vezmu šanci tatínkovi být znovu s námi?nechci si později nic vyčítat.....
miluška medvídková
ubližuješ tím smutkem nejen sobě, ale i tatínkovi, musíš už ho nechat v klidu odejít, aby měla jeho dušička možnost jít do světla. Takhle ho pořád k sobě voláš svým smutkem, je u tebe a nemůže jít dál. Svoje úkoly zde už si splnil, jeho duše bude i nadále s vámi, ale nechtěj, aby byla u tebe přilepená. Nahoře si chvíli pobude, záleží, jaká byl duše, pak se rozhodne, jaká inkarnace je potřeba, jestli něco ještě není dořešeno s vaší rodinou, narodí se zpět. Jinak taky už třeba nemusí se narodit. Mysli na něho s láskou a klidem, vždyť tam ho už nic nebolí, nejsou tam naše starosti, strachy. Krásně světlo ho objímá.