růžička
Když jsem se to dozvědala, byla jsem hospitalizovaná v nemocnici se zvýšeným CRP. Pak mne primář poslal na nějaké vyšetření . Nakonec mne propustili a verdikt zněl do týdne operace . Strašně jsem plakala, nevěděla jsem co si počít. Byla jsem tehdy samoživitelka a neměla jsem komu se svěřit s touto bolestí! Začala jsem dělat debordelizaci bytu, rovnat důležité dokumenty , aby měly nějaký sled. Případně, aby se kluci v tom vyznali. Já se připravovala na smrt! Hrozný pocit bez naděje ... Být na vše sám není lehkéééééééé.. Bojovala jsem po operaci ještě měsíc , vysoké horečky , oči ztrácely zrak .. Po této operaci jsem změnila názor na lidi a zbytečné klábosení na rohu s někým , kdo mne nemusí nebo jen o ničem . Přehodnotila jsem přátelé a své volné chvíle s kým je chci strávit. Vnímám bolest i druhých lidí , mé dlaně i oči vidí a co málo kdo . Snad genetika a nebo Boží Dar? OD té doby pomáhám lidem od bolesti ..já obyčejný člověk ......... Cesty Boží jsou nevyspitatelné , přitom nechodím do kostela a přesto věřím v Boha ve Vyšší MOC! Můj život beru za výměnu pomoci druhému na zemi