nezaměřuju se na nic, protože ta příroda to udělá nevědomky za mě ale vím co to je.
Oči, řeč těla, celkový náboj který vyzařuje a vlastně vůbec nesouvisí s tím o čem mluví. Ne že bych neposlouchal, naopak velmi pozorně, ale to co má magickou moc nejsou slova, je to způsob vyjádření, barva hlasu, jemnost projevu atd. Musí to celkově ladit.pak se posadím na zadek s otevřenou hubou, nebo se začnu chovat jak ´idiot´, koktám, nenacházím slova, nevím co mám dělat, stydím se jak ... a rázem jsem nejsměšnějším tvorem široko daleko. Takže oči a to co píšu. Asi tak.