Si tady tak řeším jednu "filozofickou" Milujeme. Není pochyb. Každý z nás někoho někdy miloval,miluje a bude milovat. Ti šťastnější jsou schopni milovat láskou všeobjímající,spoustu lidí kolem sebe jen proto,že jsou lidmi.Ale vezmeme li lásku partnerskou,která je jakýmsi "nadstavem" lásky obecně,můžeme najít důvody pro to,proč jsme si jednoho toho kterého člověka vytáhli z toho davu a milujeme ho jaksi...víc...jinak? No a co s tím. Miluju ho,cítím všechny frekvence lásky od bolesti,strachu,okouzlení,vzrušení,poznávání,prociťování....atd.Ale - vím já vlastně proč?Stačí vám k vědomí pocit,že prostě milujete,nebo potřebujete mít pojmenované to,proč je to právě tento člověk?Dokážete o svém partneru říct "Miluju ji protože... " Dokážete říct,za co ho obdivujete,za co si ho vážíte,co vám dává,čím vás naplňuje... ?Nebo vám stačí jen ten fakt "Miluju" a nic víc není třeba řešit? Nu...směle do toho
Bublinka71
Proč? Když jsme se potkali,najednou jsme věděli,že prostě k sobě patříme...Byly doby,kdy jsem chtěla řešit některé věci rozumem a odejít,ale stejně nás to svedlo zpátky...k sobě,miluji ho prostě takového jaký je,někdy srdcem a někdy bych ho vzala lopatou,ale (jak řekla Pantatina) až dokud nás smrt nerozdělí ...anebo se nenajde OPRAVDU pádný důvod a z jeho strany je to totéž,vím to,občas si to řekneme Ale všeobecně se to asi moc definovat nedá
Bublinka71
» Nuna
...pro lásku samotnou se asi milovat nedá,protože Co je to samotná láska? Pro každého je to něco trochu jiného,jiný pocit,jiná vůně,jiný názor atd.