Si tady tak řeším jednu "filozofickou" Milujeme. Není pochyb. Každý z nás někoho někdy miloval,miluje a bude milovat. Ti šťastnější jsou schopni milovat láskou všeobjímající,spoustu lidí kolem sebe jen proto,že jsou lidmi.Ale vezmeme li lásku partnerskou,která je jakýmsi "nadstavem" lásky obecně,můžeme najít důvody pro to,proč jsme si jednoho toho kterého člověka vytáhli z toho davu a milujeme ho jaksi...víc...jinak? No a co s tím. Miluju ho,cítím všechny frekvence lásky od bolesti,strachu,okouzlení,vzrušení,poznávání,prociťování....atd.Ale - vím já vlastně proč?Stačí vám k vědomí pocit,že prostě milujete,nebo potřebujete mít pojmenované to,proč je to právě tento člověk?Dokážete o svém partneru říct "Miluju ji protože... " Dokážete říct,za co ho obdivujete,za co si ho vážíte,co vám dává,čím vás naplňuje... ?Nebo vám stačí jen ten fakt "Miluju" a nic víc není třeba řešit? Nu...směle do toho
libas
» Nuna
Chceš mít pojmenováno proč koukáš na onoho člověka růžovými brejlemi. Snažila jsem si tedˇ odpovědět na to samý u sebe a nejde mi to pojmenovat .Je to spousta maličkostí kreré mám ráda a některý mě rozčilujou.Pojmenovat je ?Nevím jak ,nevím jak mám pojmenovat ten pocit že se na něj těším,ráda ho vidím a štve mě a je mi sním dobře a to všechno zárovenˇ. Jsou to pocity a je v tom chemie . Splašený hormony a rozum na dovolené. Jak se tomuhle říká ????????