Si tady tak řeším jednu "filozofickou" Milujeme. Není pochyb. Každý z nás někoho někdy miloval,miluje a bude milovat. Ti šťastnější jsou schopni milovat láskou všeobjímající,spoustu lidí kolem sebe jen proto,že jsou lidmi.Ale vezmeme li lásku partnerskou,která je jakýmsi "nadstavem" lásky obecně,můžeme najít důvody pro to,proč jsme si jednoho toho kterého člověka vytáhli z toho davu a milujeme ho jaksi...víc...jinak? No a co s tím. Miluju ho,cítím všechny frekvence lásky od bolesti,strachu,okouzlení,vzrušení,poznávání,prociťování....atd.Ale - vím já vlastně proč?Stačí vám k vědomí pocit,že prostě milujete,nebo potřebujete mít pojmenované to,proč je to právě tento člověk?Dokážete o svém partneru říct "Miluju ji protože... " Dokážete říct,za co ho obdivujete,za co si ho vážíte,co vám dává,čím vás naplňuje... ?Nebo vám stačí jen ten fakt "Miluju" a nic víc není třeba řešit? Nu...směle do toho
Freja
» Nuna
Šmarjá Nuni,takhle se furt ptal můj bejvalej přeci..Láska je odpověď ,jak říkal Lennon..proč to pitvat? Mě třeba nikdy taková otázka nenapadla..je to divný?Nebo prostě mi přijde přirozený,že jsem milováníhodná