Si tady tak řeším jednu "filozofickou" Milujeme. Není pochyb. Každý z nás někoho někdy miloval,miluje a bude milovat. Ti šťastnější jsou schopni milovat láskou všeobjímající,spoustu lidí kolem sebe jen proto,že jsou lidmi.Ale vezmeme li lásku partnerskou,která je jakýmsi "nadstavem" lásky obecně,můžeme najít důvody pro to,proč jsme si jednoho toho kterého člověka vytáhli z toho davu a milujeme ho jaksi...víc...jinak? No a co s tím. Miluju ho,cítím všechny frekvence lásky od bolesti,strachu,okouzlení,vzrušení,poznávání,prociťování....atd.Ale - vím já vlastně proč?Stačí vám k vědomí pocit,že prostě milujete,nebo potřebujete mít pojmenované to,proč je to právě tento člověk?Dokážete o svém partneru říct "Miluju ji protože... " Dokážete říct,za co ho obdivujete,za co si ho vážíte,co vám dává,čím vás naplňuje... ?Nebo vám stačí jen ten fakt "Miluju" a nic víc není třeba řešit? Nu...směle do toho
patatina
nevim,jestli zrovna ode me...ti to bude sedet... ale ja osobne miluji se vsim vsudy....i kdyz me ten clovek dost ublizil...ale ja miluju..celym srdcem a navzdy... presto ze vim-a uvedomuji si-ze jini-me mohou mit za blazna...... cenim si veci-ktere,mozna,by si jine necenily... obdivuji veci,ktere,mozna-jinym pripadaji jako blbost...mozna...nevim....
ale ja jsem jednou rekla ano..a to je pro mne smerodatne...pro cely zivot...vzhledem k tomu-ze jeste nenastal duvod-takovy,abych rekla-slib neplati,bylo to tak strasne,ze slib mohu zrusit.... zatim ne...a ze bylo zle...,mi ver...
.. mě se nemění láska v nenávist nebo tak něco podobnýho.. třeba v situaci,kdy mi někdo ublíží.. Ono to ublížení je taková sporná záležitost - pocity ublížení zase vznikají v situaci,kdy očekáváme a očekávání tu už bylo propráno mockrát.. ..ale to by bylo na samotnou diskuzi..
..přesto ale nemohu říct,že bych všechny lidi milovala stále stejně a pořád..
.. nebo možná ano... budeme li mluvit o lásce všeobecně.. ..ale měla jsem na mysli lásku partnerskou a tam mi to nějak nepasuje se..