Si tady tak řeším jednu "filozofickou" Milujeme. Není pochyb. Každý z nás někoho někdy miloval,miluje a bude milovat. Ti šťastnější jsou schopni milovat láskou všeobjímající,spoustu lidí kolem sebe jen proto,že jsou lidmi.Ale vezmeme li lásku partnerskou,která je jakýmsi "nadstavem" lásky obecně,můžeme najít důvody pro to,proč jsme si jednoho toho kterého člověka vytáhli z toho davu a milujeme ho jaksi...víc...jinak? No a co s tím. Miluju ho,cítím všechny frekvence lásky od bolesti,strachu,okouzlení,vzrušení,poznávání,prociťování....atd.Ale - vím já vlastně proč?Stačí vám k vědomí pocit,že prostě milujete,nebo potřebujete mít pojmenované to,proč je to právě tento člověk?Dokážete o svém partneru říct "Miluju ji protože... " Dokážete říct,za co ho obdivujete,za co si ho vážíte,co vám dává,čím vás naplňuje... ?Nebo vám stačí jen ten fakt "Miluju" a nic víc není třeba řešit? Nu...směle do toho
miluška medvídková
Miluju ho, protože dýchá vedle mě, je se mnou, když je mi dobře i zle, chci s ním zestárnout, miluju jeho kudrlinky za uchem, jeho chlupatý hrudník, jeho oči, jeho duši, jeho srdce, jeho obrovské tlapy plné mozolů, miluju jak je roztomilý, když má opičku, miluju jaký je chlap, jak se stará o rodinu, miluju jak mi pomáhá s taškama, jak mu chutná moje jídlo, jak mě hladí, ...
miluška medvídková
Tak jsem tuto základní filozofickou otázku položila manželovi. A víš, co mě řekl - to je teda blbá otázka, přece na tobě miluju všechno, i to, jak jsem prdlá.