Si tady tak řeším jednu "filozofickou" Milujeme. Není pochyb. Každý z nás někoho někdy miloval,miluje a bude milovat. Ti šťastnější jsou schopni milovat láskou všeobjímající,spoustu lidí kolem sebe jen proto,že jsou lidmi.Ale vezmeme li lásku partnerskou,která je jakýmsi "nadstavem" lásky obecně,můžeme najít důvody pro to,proč jsme si jednoho toho kterého člověka vytáhli z toho davu a milujeme ho jaksi...víc...jinak? No a co s tím. Miluju ho,cítím všechny frekvence lásky od bolesti,strachu,okouzlení,vzrušení,poznávání,prociťování....atd.Ale - vím já vlastně proč?Stačí vám k vědomí pocit,že prostě milujete,nebo potřebujete mít pojmenované to,proč je to právě tento člověk?Dokážete o svém partneru říct "Miluju ji protože... " Dokážete říct,za co ho obdivujete,za co si ho vážíte,co vám dává,čím vás naplňuje... ?Nebo vám stačí jen ten fakt "Miluju" a nic víc není třeba řešit? Nu...směle do toho
Leylah
Na jednu stranu to vůbec nepotřebuju mít opodstatněné, prostě miluju. Na druhou stranu ale, když se takto zeptáš, tak si na to dokážu odpovědět. A v odpovědi vycházím z toho, čím mě okouzlil a proč jsem se do něj zamilovala. A na to dál nabaluju další vlastnosti, činy apod. které se třeba projevily až později.
Leylah
» Catwoman1
Ano, přesně tak to mám. Dokonce jsem přemýšlela, jestli na konec svého příspěvku dodat, že je pro mě obrovskou inspirací a tak trochu vzorem.