tronco
Je zajímavé zkoumat vědomí vědomě a tím na to vlastně použít subjekt zkoumaný sám sebou,což se vzdaluje objektivitě. Je něco jiného být při smyslech,než to být si vědom toho,že jsem při vědomí. A když jsem si toho vědom,je to takové osobní-já-ego vědomí,že to,co vnímám je něčím jiným,než co pozoruji,co pochází zevnitř.Je to takovým sebereflexivním faktem,proto se mluví často třeba o zrcadlu a má-li to být viditelné,je s tím spojené i světlo.Člověk si uvědomuje odlišnosti jak vnějšího a vnitřního světa,tak i to,že má něco,co se mu nevejde do vědomí.Je to psychická vlastnost spojená nejen s pamětí,ale i s vůlí. Má však takovou vyhraněnost,že není schopno nic vidět obsažně v celku,ale vybírá si střípky,které pak za celek považuje.A vědomé myšlení je daleko pomalejší,než instinktivní a jiné nevědomé,či podvědomé principy a tak si nejsem jistý,zda by nás uvědomování si nemohlo paradoxně zbrzdit.