Ameliee
Haruki je můj oblíbenec, miluju jeho poetiku a představivost, které dokáže promítat do paralel ne-reálna. Norské Dřevo byla vlastně snad první věc, co jsem do něj četla - bylo to takové moje zasnoubení s tímto spisovatelem. Když jsem se loni dověděla, že po x letech svolil, aby podle jeho knihy vzniknul film, říkala jsem si, že to režisér nebude mít jednoduché. A taky že ne. Bohužel, nějak mi k tomuhle filmu nelze nalézt cesta, možná někdy příště, posečkám, ale "něco" mi říká, že shlédnout až tehdy, pokud se člověk zbaví očekávání a odpoutá se od původního, což jde někdy těžko. Jaký máš dojem ty z toho filmu?