smrt - Diskuze a zkušenosti

:o)) Nori » Rossino Rossino už 3 hlasujeme za rozpisovanie..píš,píš...píš...

Najdise.cz » :o)) Nori Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Rossino, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

V rozmezí let 1976-79 sem měl živej sen,byl sem s manželkou v nemocnici a seděli jsme u lůžka,na kterém někdo ležel.
Manželka seděla zády ke zdi a já naproti,ten kdo byl na lůžku byl rozmazán,takže jsem nepoznal kdo to byl.Bylo mi to divný,tak jsme tenkrát navštívili kartářku,ta se podívala do karet a odmítla vykládat.Co bylo v kartách napsáno jsem se dozvěděl až v roce 1993.
31.12.1986 se nám narodil čtvrtý a poslední syn.
Když začínal mluvit a ovládat tužku,tak nemluvil o ničem jiném než o lodích a že bude námořník.Neustále maloval lodě,křižníky a to docela perfektně,dokonce vyhrál ve školce i soutěž v malování.Samozřejmě to byl jako vždy křižník.Bylo nám to dost divný, jak může suchozemský dítě,které nevidělo lod ani z letadla,něco takovýho malovat.
Tohle píšu jen proto,že vše souvisí se vším ,co tu chci vlastně psát.
V roce 1993 nastoupil do školy.Asi za 14 dní po jeho nástupu do školy,sem měl velice živej sen,kde sem viděl že bude nějakej velkej malér.
Bohužel sem většinu detajlů ráno zapoměl,ale věděl sem,že se to týká jednoho z našich synů.
Osm dní nato,sem jel pro slámu, kluci jeli se mnou.
Když jsme dobírali řádek proti kopci,tak se mi začal stavět traktor na zadní,vyhodil se hochy s tím,že až to doberu,tak je na kopci naložim a jede se domu.Vše proběhlo naprosto v pohodě a já si bláhově myslel,že sem změnil osud.A to byla osudná chyba.
Naplnění osudu totiž přišlo až druhý den.
Druhý den ráno mi volal známý,jestli nechci balíkovou slámu,za dobrou cenu,tak sem jel.
Ale než sem odjel,tak sem dělal menší opravu na voze a zapomněl sem kladívko na oji vozu.
Na pole to bylo 15km. to kladívko se ani nehlo.vydrželo i jízdu po poli,bylo mi to hrozně divný,protože neexistuje,aby nespadlo po pár stech metrech.
Začal jsem nad tím přemýšlet,protože to nebylo normální.Přijel sem domu a nechal traktor i se slámou před domem a šel se najíst.Mezi tím přišly kluci ze školy.
Dovezli nám v tu chvíli slámu do kravína,takže moje musela počkat. Složili jsme fůru a šofér říkal, že už nepříjede,říkám dobrá,mám svého dost.
Než sem stačil vymyslet, kam dám svoji slámu,přišel synův kamarád a lákal ho ven,ten nechtěl ani za boha,byl zalezlej v koutě v tu chvíli mi připadal nějakej divnej.
Říkám teda jeho kamarádoj,at ho nechá bejt když chce být doma.Ale osud se nadá opít rohlíkem.Vše co se má stát,se stane,at se nám to líbí nebo ne.
V tu chvíli koukám,přijel kolega ještě s jednou fůrou slámy,která byla neplánovaná a tudíž navíc.A to jen proto,že nedošlo při první fůře k naplnění osudu.
Šel sem teda skládat slámu,kolega to vysypal a odjel.
Zapnu fukar a najednou se přihnali hoši,Začal sem skládat a v tom mi přišlo se podívat k silnici,vidím jak syn utíká k silnici a vybíhá z poza vozu,když v tom se mihlo něco bílého pod vozem,rána, pískání gum a potom ticho.Syn byl teoreticky na místě mrtvej,ovšem jenom v případě, že bych ztratil hlavu a zmatkoval,což se nestalo.
Než přijela sanita,obnovil sem mu činnost srdce i dýchání,doktor byl ožralej a ještě nám potom vynadal.Ale to jen tak naokraj.
Odvezli ho na ARO do Liberce.Od této události,jsem byl z hůry informován o jeho stavu.Druhý den,jsme jeli do Lb. abychom zjistili jak je syn na tom a jak to doktoři viděj dál.
Primář, než jsme odešli,nám říkal,at si neděláme žádné velké naděje,že nemá šanci přežít.Tak jsem mu mezi dveřma řek,že to syn přežije,ale že to zanechá následky,bude pomalejší a už to nikdy nebude jak to bývalo.
Doktor na mně koukal jako na blázna, tak sem raděj utek. Jezdili jsme tam každý den,jednou my a jednou moji rodiče.
Za tři týdny se syn probudil i to sem věděl o tři a půl hodiny dřív,byl sem na něj napojenej.
Hned druhý den,tam jeli moji rodiče a my jsme tam přijeli asi o půl hodiny dýl. Můj táta byl nějakej zaraženej a nebyl s ním řeč.
Ptal jsem se mamky, co se stalo.
Máma mi to všechno vylíčila,jak se ho táta ptal,co se dělo po té srážce s tím autem.
Přiletěli dva andělé a odnášeli ho do nebe,ale nedonesli,musel se vrátit,což byla asi moje zásluha.
Potom mu syn říkal a dědečku, že nevíš co sem byl v minulém životě,žil sem v Texasu měli jsme farmu a potom jsem narukoval k námořnictvu.
Byl jsem na křižníku (jeho jméno si už nepamatuju)jako obsluha prtiletadlového děla a padl sem při náletu na Pearl Harbor(nevím jestli to píšu dobře) Když sem sestřelil japonské Zero,které mně smetlo i s dělem do moře.
Primář nato řek, že to je nesmysl,prej to má z filmu,ale nějak mu ušlo,že takový detaily,které vyprávěl,nemohl mít jenom z filmu.
Když ho potom nečekaně za pár dní přeložili na dětskou intezívku,protže jeho zdravotní stav se lepšil takovým tempem,že tomu ani doktoři nemohli uvěřit.
Přijeli jsme s manželkou za synem na DI a setra říká,pojdte já vám přinesu židle.
Potom se odehrálo to, co jsem už psal na začátku.Manželka seděla zády ke zdi a já byl naproti.
Když jsem to uviděl, tak se mi to všechno vybavilo a tu hodinu co jsme tam strávili sem neřekl ani slovo,nebyl jsem toho schopen.
Nějak jsem nemohl pochopit,že jsem tuto situaci viděl asi o patnáct let dřív než k ní ve skutečnosti došlo.
Takže at mi nikdo neříká,že neexistuje život po životě a že naše životy nejsou předem určené.