Maji domaci psy a kocky posmrtnou dusi??? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Hříšnice, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Nesmutni Vrátí se ti, věř tomu

Rachelinka 5 Ty si to tak krasne napisala,ze revem s Tebou,ruka sa mi trasie,ale skusim napisat
mala som kocurika,co dostal rakovinu,nechodil,obcas jedol,den pred "odchodom na mojej posteli mnaukal,priam zavijal...to robia zevraj,ked sa lucia
na 2.den-som ho nejak instinktivne zobrala na ruky,ved len stale lezal a ako male babätko som ho nosila po celom byte,ukazovala som mu stromcek,,atd...potom som ho chcela polozit na gauc,pozrela som sa na neho-a on sa zasmial-presne ako ludia...siroky usmev tak nejak a ja som si pomyslela,co to je-je zdravy?v tej chvili odisiel,
pozrela som sa k oknu a nieco mi hovorilo,aby som ho otvorila -pozrela som sa lepsie a videla som priesvitnu siluetu mojho kocura ako leti von-
bola som vnutorne vyrovnana-na 2.den som snivala,ze je na autobusovej zastavke a ja presne opacne-tiez na zastavke-ked sme sa zbadali-skocili sme si v strede cesty do narucia-bolo to tak krasne!a ja som pochopila,ze na mna caka--viem to!

miluška medvídková neplakej, můžeš si být jistá, že zvířata duši mají a jeho dušička je u tebe pořád. Když jsi ho tak milovala, setkáte se znovu, věř tomu. Měla by sis hned najít novou kočičku, však jich tolik čeká na lásku!
Moje sestra měla nádhernou černou kočičku, měla delší srst, byla nádherná, vždycky si v noci na ni vlezla a vytahovala z ní nemoce. Bohužel, byla moc hodná a důvěřivá, přejelo ji auto. Ale poslechla mě a hned za pár dnů si jela do útulku. Hned napoprve ji tam malinké koťátko s bílýma tlapičkama skočilo do náruče, tak si ho odvezla a miluje ji stejně tak.

uzdravovatel Všechny živé bytosti i rostliny mají duši.

nefertitive » Rachelinka 5 Tolik se mi tresou zarmutkem ruce,ze snad ani nedokazi odepsat....nedokazi drzet kontrolu nad slzami,ze nevidim ani na klavesnici a pisi slova dohromady...jak mi predbihaji nyslenky co vse bych chtela rici,napsat,ale je toho tolik a ta sila mne tak opousti...Chci rici-take jsem ho nosila v naruci po byte,jak miminko moje...rikala jsem si to snad neni mozne,ja tak potrebuji dite uz mit a on je jak dite...on neni jak kocka...-on ma tak lidsky pohled.Chodila jsem s nim a ukazovala jsem mu obrazky na stene,veci na stole,jak to tam vypada a porad jsem s nim chodila pred zrcadlo a rikala -podivej ty jsi tak krasny a hodny milacek muj a davala mu pusinky.On koukal vazne si vse prohlizel,jak batolatko...kdo nezazil mohl by rici ze jsem cvok z toho,ale je to tak ...nikdy nefnukal jak kocky co mnoukaj on jen mel nekolik druhu mnaukani a podle tonu jsem vzdy poznala o co jde...zda me zdravi,chce papani,hracku,mel tak jemny ton a vzdy jen kratce...kazde rano mne zdravil,jak jsem otevrela oci..koukl na me z pelisku a pozdravil mne.Ale nezamnoukal on na mne opravdu vrkal jakoby...vzdy rano na mne vrkl do slova udelal jak to napsat-\\\"vhrrrr\\\" a u toho pokyvl hlavickou zaroven,jako Ahoj dobre rano....chodil mi pri noze a jen mne...
Co je zoufalejsi kdy se to stalo a za jakych okolnosti...-v nedeli 19.prosince ted 2010 mne opustil pritel(nemel ho rad a zarlil na kocourka a i mu ublizil jednou kdyz jsem nebyla doma.Kocourek se vzdy pred nim shovaval.Jen co pritel ted uz ex.zaklapl rano dvere...hup a muj milacek skocil ke me a rano dospal se mnou v posteli.Tak 19.12.2010 pritel se z meho bytu odstehoval tez necekane-a to bylo planu,v po.20.12.2010 vidim ze kocourek spatne dycha,nepapa a ma krece...druhy den sup na veterinu-je pod barakem.Tam mu odsali1,25dc krve z hrudnicku.Byla jsem v soku a nechapala duvod...a uz se to vezlo...25.12.2010 mi zemrel muj papousek.Byl muj ale jelikoz jsem se stehovala kdysi do garzonky,tak jsem ho nechala na baraku u rodicu,ale byl muj a ob den za nim jezdila-umel mluvit,byla to rana,ale prezivala jsem dal s mym kocourkem a dekovala Bohu a rikala jeste ze jsi mi zustal ty muj jediny milacku kocourku..chlapi prijdou odejdou,ale tebe jsem mela driv nez toho muze proto je logicke,ze te miluji a ten kdo zarli na zviratka je vul...neda se ta laska porovnavat....kocourek chradl,nepapal a az po 14 dnech kdy jsem rvala na doktory denne at mu nedavaj jen antibiotika,ze to neni vyziva,ze kocourek nepapa(doktor tvrdil ze uz by davno nezil kdyby nejedl,ale ja ho presvedcila ze mam granulky spocitane)teprve pak mi dal strikacku na vyzivu krmeni do pusy strikackou...bylo to narocne moc...naucila jsem se mu i vpichavat injekce sama(nemela jsem uz penize a za podani injekce si uctovali 600kc)tak jsem se zacala starat sama 24 hodin denne skoro ani nespala Po 2 hodinach mu vstrikavala vyzivu leky atd....ale silil ...az kdy chteli ze ho musi operovat,ale zakazali ze nemam chodit k jinemu zverolekari(ted uz vim proc slo jim o penize)..i tak jsem jela s nim do te nej v Repich.Co na Suchdole v Praze koumali 14 dni a stalo to asi 20000kc a na nic neprisli tak jinde to zjistili behem vecera za 5000kc a i to ze nema rakovinove bunky...mela jsem nadeji 95procent ze nema nador....operace nebyla nutna.Ale rvali na me na Suchdole,ze ho musej operovat ve ct.rekla jsem ne...je slaby musim mu dat vyzivu aby prezil takovy vykon....a ze prijdeme az v utery....milacek se tak zlepsil...po 2 hodinach i v noci jsem ho krmila jak miminko..na operaci sel v utery 11.1.2011..a tam mi ho zabili neprimerenou anestesii.TOLIK SI TO VYCITAM A MELA POSLECHNOUT MAMU AT HO TAM NEDAVAM...A TEN BYVALY PRITEL MA MEHO KOCOURKA FOTKY JA ANI JEDNU...ROZBIL SE MI PC A KDYZ JSEM HO PROSILA O FOTO A ZE BERTICEK ZEMREL..VYSMAL SE MI A JEN MI NAPSAL,ZE MA NA BERTICKA VZPOMINKY SVE...MISTO ABY MI V HLUBOKEM ZALU POSLAL NEJAKOU JEHO FOTECKU..JE TO HNUS A HRUZA A TEN ZAL...JAKO BY MNE NEKDO UHRANUL A UDELAL NA MNE CERNOU MAGII.NA VANOCE JSEM PRISLA O UPLNE VSE CO MI BYLO DRAHE...VSE...NIC MI NEZBYLO...JEN JA SAMA V BYTE KDE ZALEM SILIM....

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Fiorebianca, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ježiš, to je hrůza. Je to mi to moc líto. A vím, že je to pro Tebe těžké období. Zažila jsem si to stejné před dvěma lety. Jen jsem neměla kocourka, ale pejska-Jorkšírského teriérka. Jmenoval se Daneček a když mi umřel bylo mu necelých šest let. Jsou to sice už dva roky, ale já jsem se s tím ještě nesmířila. Všude po bytě mám jeho fotky a jsou chvíle, kdy si při vzpomínkách pořádně pobrečím. Nebyl to totiž obyčejný pes.Přesně jak píšeš, byl jako člověk! Rozuměl každému slovu, každému mému pocitu, všude jsem ho brala s sebou. Neudělala jsem bez něj krok. Byl jako můj syn... Teď mám další dva pejsky, ale ani jeden z nich není jako Daneček. Vidíš, už zase brečím. Nejhorší pro mě bylo to čerstvé období, když se to stalo. Pořád jsem jen brečela a chodila jako tělo bez duše. Pomohlo mi ale, když jsem mu nechala u kameníka udělat krásný hrobeček, který mám pořád na očích a nosím mu tam květiny, zapaluji svíčky , povídám si s ním a taky jsem si na ruku nechala vytetovat jeho jméno-Danny. Tak je jako by pořád se mnou. Ale věř, že v tom nejsi sama! Úplně Ti rozumím!Drž se!!!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Lucka182, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nebuď smutná, kocourek je už v nebi a určitě je mu dobře
Vím, jaké to je, ztratit takového kočičího přítele. Dvě koťátka mě opustila během tří let Žofince byly 2 roky když umřela, hrozně před tím trpěla, měla kočičí leukémii. Musím říct, že srdíčko se mi zahojilo jenom proto, že jsem si pořídila nového kočičího kamaráda Ferdíka. Umřel rok poté na stejnou nemoc (loni v červenci). Trpěl úplně stejně, opustil mě kvůli stejné nemoci... Od té doby jsem sama a pořád se mi stýská...
Neboj, kocourek tě měl rád a srdíčko se ti zahojí rychleji, když si najdeš nového kamaráda Věř mi, už je mu dobře, každá bytost má duši

Najdise.cz » nefertitive Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele BARUŠKA.BÁRA, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Teda...popravdě musím říct,že se mi semka do diskuze vůbec nechtělo a pak jsem jenom zírala.Úžasně umíš popsat svoje pocity a čte se to jak nějaká nádherná ovšem strašně smutná pohádka,žel,pravdivá.
Moc tě hladím virtuálně a objímám a jestli chceš něco vědět,tak on tu duši má a brzo ti dá znamení.Neprošvihni ho.Je totiž možný,že smutek ti chvilku zaslepí oči.Otevři je.Uvidíš

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ka.ty, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dievča zlaté, teraz to ešte veľmi bolí, nesmieš sa tomu poddávať. Tvoj zvierací pomocník Ti bol oporou v živote a ďakuj tomu, že si mohla poznať jeho dušičku, že si ho stretla. Poskytoval Ti veľkú radosť a poďakuj sa za to. Teraz sa ale musíš naučiť spoznať svoju vlastnú silu, bez jeho pomoci.Prežila som niečo podobné a takéto príspevky mi to pripomínajú a plačem s tebou, hoci je tomu už zopár rokov.
Preto chápem, vydrž!

nefertitive » Rachelinka 5 Vis svyn zpusobem tvuj kocourek a ty jste meli stesti v nestesti a to,ze on zemrel u tebe doma a to primo ve tve naruci,pln lasky ve svem domacim prostredi.Urcite odchazel spokojeny.
Dalo by se rici,ze ti tak trosku zavidim,ze jsi ho mohla na posledni ceste drzet,byt s nim a on odejit stastny...byla jsi s nim a doprovodila ho.-Ja to stesti nemela a tak moc si to vycitam,ze jsem v ten moment nebyla u nej,nedrzela ho.Moc jsem si prala aby skonal u mne,drzela jsem ho pri tom,mluvila na nej,laskala ho aby odesel stastny...trapi mne,ze umrel na operacnim sale u cizich v cizim prostredi...je to takova bez moc -vycitky mne trapi.Stale si vse prehravam dokola,jako fim,posledni okamziky,vzpominky a co by bylo kdybych udelala jine rozhodnuti...kocourek mi tak chybi,porad ho hledam po ranu,volam a sny se mi zdaji o nem stale.Ted se moc bojim poridit si novou kocicku se strachem,ze vim,tusim,ze uz zadna kocicka nebude jak muj Berticek.Hledala jsem,ale to plemeno jako kotatko nema nikdo v cele republice...vybrala jsem si pred par dny vzhledove podobneho kocourka,ale pred dvema dny mi majitelka volala,ze kotatko onemocnelo-zvraci ma prujem,jako by mi tam nahore nebylo prano(a to jsem se tak i v tom zarmutku tesila,uz jen to podobne jmeno noveho kotatka mi prislo,jak znameni zhury...-Belisek-...a jak to zase dopadlo...achjo

nefertitive » BARUŠKA.BÁRA Velmi moc vam vsem dekuji za podporu a souciteni.Jsem rada,ze jsou na svete lide,kteri jeste maji city a vernou lasku ke zviratku.Dekuji vam za nazory a vase pribehy i vasi viru,ze zviratka maji dusi...moc mi to povidani a cu tu od vas ctu pomaha...jako bych na ten smutek nebyla sama....a to vite cloveku i kdyby se snad nic neudalo,samotnemu doma veselo neni.Dekuji,ze jste a ze jsem mohla sve trapeni,smutek tady zverejnit.

M26 Jistě že mají duši, ale ne jako člověk. Nech ho jít. Řešit tu neštastnou událost příliš nečemu neprospěje.

Elatka Moc mě mrzí, co se stalo. Ten zvěropán by si ale zasloužil aspoň nějakou pohromu, aspoň to prostě rozhlaš, aby si další majitelé dávali pozor, protože když neví, že anestezie se na zvířata odměřuje podle jejich váhy, tak to asi nebude moc dobrý doktor a nemusí to co ty prožívat další majitelé mazlíčků. Tohle udělat nějaký doktor mojí Salince, tak jak jsem mírumilovná a hodná, tak to by ještě dlouho nerozdýchal.

A k dotazu.. ano, zvířata mají dušičku. Jaksi jinou než my, nejsou až tolik inteligentní a nemají takovou cestu jako lidská duše, ale duši mají. Mají nižší energetické vibrace, proto jsou v jiné, nižší sféře, mají takový svůj vlastní posmrtný svět, kam odchází. Ale stejně jako lidi, když Ti bude zle a smutno, se můžou na chvíli vrátit, na návštěvu. Věř, že je mu teď dobře, nic ho nebolí a miluje Tě pořád stejně. Docela s Tebou soucítím, kočky jsou můj život.

nefertitive » Elatka Juu,dekuji presne jak to oises si myslim take...na chlup mam stejnou myslenku,jako ty...moc dekuji a toto jsem potrebovala slyset...veri,ze zviratka maji dusi i kdyz na mensi urovni,ale maji a myslim si,ze kdyz je clovek potrebuje a vola,ze se bud na chvilenku vrati nebo zustanou..kazdopadne cloveku i mohou necekane pomoci,kdy je nejvice potreba....mooc pekne jsi to vystihla....dekuji ti...hodne stesti...tobe

merry Ahojky , vím moc dobře o čem píšeš . 10.prosince mě odešel můj milovaný pejsek Maxíček bylo mu 11let.Umřel mě doma v náručí a já myslela , že půjdu s ním - ta bolest to se nedá popsat ....jenom ten kdo tolik miloval zvířátko tak pochopí.Týden jsem nejedla a téměř nespala můj stav byl na 0 nic mě nepostavilo na nohy ! Až jednou v noci jsem prosila Boha o novou cestu či směr , nebotˇ úmrtím Maxíka jsem se úplně stratila ! No a zázrak?? Na internetu jsem si našla fenečku jezevčíka hned jsme pro ní z manželem jeli! Fenečka je z PP a tak nový směr započal budu s ní jezdit na výstavy a nacházet nové přátelé :))Štěňátko je temperamentní a nedá mě čas na smutnění ! Tak to je milá zlatá můj příběh ! Byla bych moc ráda , kdyby tě alespoň trochu inspiroval pa Merry a ještě na závěr můj názor je : že samozřejmě zvířátka duši mají !!!