Déja vu .... - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Ano, ten pocit "to už se mi někdy stalo" znám, ale kdysi jsem měla zážitek, který byl až strašidelný.

Přijela jsem do Polska na tábor jako patnáctiletá - poprvé v životě v Polsku. Byl za městem u moře, ale do města jsme chodili na výlety.
Když jsme tam přišli poprvé, já jsem to tam prostě znala - věděla jsem, kde je cukrárna, pošta, papírnictví..... nevěřili mi, že jsem tam poprvé. Když jsem si to uvědomila, bylo mi až špatně - v životě na to nezapomenu.

Z minulého života to asi nebude - těžko bylo bylo papírnictví nebo pošta na tom samém místě - spíš si to vysvětluji jako vjemy někoho jiného, místního, které jsem nějak přečetla - nějaký přenos myšlenek, aniž bych to chtěla, prostě, samovolně

seven » Háňa* Tu intenzitu zážitku Ti docela věřím. Pamatuju si jednu takovou krátkou situaci z doby na základní škole. Ať už je ale "mechanismus" Déja vu jakýkoliv, zaujalo mně na téhle věci to, jak komplikované procesy probíhají v mozku při zpracování informací jak smyslových nebo mimosmyslových.

Najdise.cz » Háňa* Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele dora, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
mám husí kůži



Mně někdy připadá, že zažívám něco, co se mi zdálo ve snu. Bývá to dost intenzivní, zvláštní, ale jde jen o okamžiky.

Háňa* » dora I já mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Neumíš si představit, jak mi bylo v tom okamžiku, kdy mi to došlo. A ještě v 15 letech. Dnes už by si to člověk nějak vysvětlil - na takové ty drobné zážitky s okamžiky, jsem zvyklá, ale tohle se mnou zamávalo - v 15 ví člověk o životě ještě prd. Ale svým materialistickým rodičům jsem to nikdy neřekla - stejně by m nevěříli. Nevěřili mi ani ti, co tam se mnou byli - to mě štvalo nejvíc - že jsem neměla v tom šoku spojence

movvin » Háňa* Mohlo se stát, žes tam opravdu byla ty. Už dopředu jsi se tam vydala a to "jen" v astrálním těle. V době spánku totiž cestujeme. Já takhle procourala už hezkou řádku zemí.... škoda jen, že tam není vždycky cedule s názvem města

Háňa* » movvin Jo, možná - dnes už vím, že je zbytečné o tom fantazírovat a vymýšlet jak a co bylo nebo nebylo. Už to umím brát tak, že prostě NĚCO proběhlo, možné je všechno a už se toho neděsím.