Přemýšlení nad odcházejícím rokem - Diskuze a zkušenosti

PavelH » Nuna Rád bych něco poznamenal k silným a zásadním životním okamžikům, které jste ve svém příspěvku zmiňovala Vy, ale i Aristoni a další v jiných svých příspěvcích. Každý takovýto silný zážitek nám do života přichází s tím, že je pro každého z nás možností pro menší nebo větší transformaci, kdy máme možnost nahlédnout na tajemství a poodkrýt své nevědomí a posunout se. Pro naši mysl je to ale děsivé a matoucí, proto se mysl snaží najít cestu ven a zmatek nějak odůvodnit a vyřešit. Jde o nutkání pustit se do nějaké akce, která ho vyřeší, aby člověk znovu pocítili svou iluzi bezpečí. Ironií je, že akce, vyplývající ze zmatku, vytváří jen ještě více zmatku. To jsou chvíle, kdy jsme my lidé nejvíce zkoušeni - když máme pochybnosti a jsme zmatení. Psala o tom už Madahi, já jen doplním, že většina lidí není schopna anebo ochotna se otevřít své zranitelnosti a zůstat takto „zdravě“ zranitelná, takže ustoupí falešné potřebě po zachování řádu a snaze mít věci pod kontrolou, a skončí v potlačování transformace, která nás vyzývá k nějakému způsobu evoluce a posunu našeho uvědomění.

Váš příspěvek mě vaším poznáním potěšil, protože z něho vychází najevo, jak to vypadá, když si to člověk dovolí a začne si všímat svých vlastních dispozic, protože právě ty mu rámují jeho dávno přednastavenou životní cestičku. Bohužel, většina z nás si ji nechce přiznat a raději kouká stále dokola buď po tom, jak to dělají jiní, anebo to zkouší stále znovu a znovu „vymyslet“. Nedochází nám, že právě tento užitečný, ale leckdy nesprávně používaný nástroj (myšlení a logika - obvykle s podporou emocí) nás dostal k životním cestám, na které jsme se upnuli i přesto, že nefungovaly a nesly v sobě vlastně celou podstatu naší nespokojenosti či dokonce bolesti, plynoucí z našich pokřivených (tedy nepřirozených) vzorců chování. Díky tomu pak člověk není schopen svou skutečnou vlastní cestu vidět nebo se s ní ztotožnit, i kdyby ji měl popsanou černou na bílém 20 cm před očima, a pojede si stále po svém s pocitem, jak těžký je život, a jakou má člověk smůlu, že zrovna jemu se v řadě okolností nedaří – pokud si vůbec tyto nezdary přizná a nebude se snažit vidět skrze růžové brýle jen iluzi sem tam životem problikávajícího pozlátka zdaru a úspěchu. (To totiž nemá nic společného s pozitivním přístupem k životu.)

Nechám na Vás, jestli Vám to k něčemu bude, ale pokud to o sobě zatím třeba nevíte, rád bych vám řekl, že vaším osobním celoživotním zaměřením – vyjádřením Vaší klíčové dispozice – je schopnost vnímat a reflektovat momentální realitu života, tedy schopnost využít k tomu právě své intuice – sílu své jasnosti a porozumění, která dokáže beze strachu z budoucnosti prostupovat aurami druhých, harmonicky se ladit a propojovat s okolním děním, a rozpoznávat i potenciální disharmonii a faleš. (Pozor ale na zevšeobecňování – takovou intuici ale nemá a ani nemůže mít každý, prostě každý máme to „své“). A jakmile dokážete správně vnímat realitu, zůstávat „duchem přítomná“ a neupínat se buď k minulosti nebo budoucnosti (na úkor současnosti), budete mít možnost se v životě s jeho realitou skutečně propojit tím, že dokážete správně využívat i svůj druhý klíčový „dar“ – svou velkou životní sílu, vitalitu, která Vám umožňuje svou energii věnovat správným věcem v ten správný čas.

A aby se Váš život dokázal zásadně posunout a „rozsvítit“ a přirozeně stabilizovat, stačí už pak „jenom“ dokázat využívat i další dva své „nevědomé“ dary. Prvním z těch vašich je dispozice k dosažení hojnosti, které je u vás výhradně otázkou Ducha – vašich emocí, volnosti a spokojené duše. Jde o emoce, které si umožníte neskrývat, ale správně s respektem k jejich chemické podstatě uvolňovat bez hledání vnějších okolností, které by nesly vinu za vaše nálady. Vaše základní energetické nastavení pak vrcholí tím, že dokážete správně aplikovat svou energii k navazování blízkých kontaktů a vztahů, ať už v soukromí v rámci intimity anebo v rámci blízkých pracovních vztahů – bez skrývání se před druhými, bez strachu z nich, bez skryté nedůvěry a neupřímnosti. Cesta k takovéto schopnosti prolamovat bariéry a navazovat blízké vztahy vede přes přijetí svých obav a strachů ze vztahů. A u vás je zároveň tím, co dá vašemu životu naplnění a smysl.

Tolik v maximální stručnosti.
Nic z toho není dosažitelné hned. Všechno chce svůj čas a ke všemu si musíme umožnit dozrát.

Tak hodně štěstí všem do roku 2014!

Aristoni » PavelH Přečetla jsem si to do konce chceš mi říct,že to všichni vnímají stejně?Jen každý jiný to má buď horší nebo lepší,podle toho jak vlastně zvládá své emoce?Nevím jak to mám chápat směrem k mé otázce,protože to co píšeš znám a nějak se nemůžu smířit s myšlenkou,že ten rok 2013 jsme byli všichni zkoušení.Protože to napětí,té bolesti si užili skoro všichni,ikdyž možná se našli tací flegmatikové před kterým spadl kámen,řekl,no spadl kámen a jde se dál.Říkám si to taky a nejsem flegmouš,jen vím,že člověk musí jít dál.Jestli teda můžeš,tak mi řekni jestli to,co jsme museli vloni prožít má něco společného s kolektivním vědomím? Ve hvězdách to není,v číslech taky ne,tak jediné mě napadá tohle.Trpíme všichni,protože musíme?Taky připijím,měj se

Nuna » PavelH Děkuji za krásný elaborát

Jsem skutečně potěšena tím,jací lidé sem nyní píší a jakou hloubku mají jejich příspěvky

..je mi doma zase dobře..