Po 8 letech manželství a 10 letech společného vztahu, kdy máme 2 krásné holčičky (2 a 8let) mi manžel napsal před 2 měsíci dopis, že se naše cesty rozešly, že nám to prostě nevyšlo. Jak byl nešťastný již 2 roky a trápil se. Já myslela,že je to zásah - krize, která nám má otevřít oči, začít spolu více komunikovat,zlepšit manželství, naše životy...Po měsíci jsem zjistila, že má jinou,kterou znám...Nic spolu neměly, ale on ji miluje. Prý to jen urychlilo náš rozchod. Vždyť mi nedal šanci! Nám!Naší rodině.Už nevím, jak dál,je věřící a určitě ho to trápí, ale přesto to neukončil. Volají si, píšou a mě to doma jen zraňuje.Je chladný, odměřený.Děti miluje , proto asi je stále u nás...ale co já?Miluju ho a nevím co dělat.
nefertari
No tak tady bych se zamyslela sama nad sebou,ono chyba nikdy není jen na jedné straně,ale za to vždycky nebo téměř vždycky je v nedostatečné komunikaci. Konec konců to sama píšeš "nic neřekl,byla jsem nervozní,vylé- vala jsem si zlost..". Někdy jsme si partnerem příliš jistí a myslíme si,že si můžeme dovolit všechno.V okamžiku,kdy to negativní převáží to pozitiv- ní,začně si partner hledat útěchu jinde.Třeba proto,že jsme si pro vlastní únavu X -krát nevšimli,že ho taky něco trápí,něco bolí,něco nám naznačoval,ale protože jsme byli příliš zaujati sebou tak nám to nedocvaklo,Bác a najednou je pozdě,ale my ho přece milujeme a teď hrozně trpíme,jak nám hajzl ublížil.... Možná jsme ho milovaly,ale naše láska byla sobecká,nesnažily jsme se milovat jenom pro lásku,ale proto abychom byly spoko- jené. Něco tato situace zrcadlí,musíš se zamyslet,proč a co. Neteoretizuji,moc dobře tuto situaci znám z vlastní zkušenosti.
pettka31
» nefertari
bereš mi slova...to jsem si uvědomila, když mi napsal dopis ... 1-2 měsíce jsem se snažila, bez hněvu, s láskou k dětem, s úctou k němu...nechal mě tak...3krát jsem se ptala, zda někoho má...vše zapřel...jen jsem chtěla dostat šanci, pomoc našemu vztahu a být lepší pro sebe a pro rodinu...