Nezlob se,nemám čas:-(


17.12.2010 - 06:44
(Blíženci) Nuna
Nezlob se,nemám čas:-(
Máme práci,svoji rodinu,své aktivity,koníčky,náš život je pestrý,zajímavý,na život "singl" jsme si zvykli,našli jsme si na něm spoustu kladů a vlastně jsme velmi spokojeni. Partnera cíleně nehledáme,sice pořád ještě hledáme sami sebe,ale to hledání se nám líbí,zvláště když v něm "děláme pokroky" :2: :1:Jakési zcelení naší vlastní osobnosti nás posunulo do roviny té,že není nutno za každou cenu s někým být,aby člověk mohl na tomhle světě fungovat. Nic neočekáváme,jen jsme připraveni přijímat // Abych sem vecpala taky nějaké to klišé :5: //Potud je nejspíš všechno v pořádku. :1:Pak se ovšem objeví někdo,s kým pararelně s naším způsobem života můžeme prožívat něco hezkého,s kým je nám dobře a u koho máme pocit,že nás život jaksi ještě více někam posune,zpestří. Počáteční nadšení z toho,že "takový člověk ještě někde existuje" ovšem vyprchá ve chvíli,kdy zjistíme,že nejsme schopni nic ze svého způsobu života slevit pro to,abychom mohli s milovanou osobou být více.Mám dojem,že to bude hodně rozšířený jev. Poslední dobou jsem na tuhle myšlenku tady v diskuzích párkrát narazila a vlastně mě nejvíc zaskočil Plája se svým prohlášením,že pro vztah jsou ideální 4 hodiny týdně. :43:A já říkám,že ne. :21: Jenže v tom je právě ten kámen úrazu. Všechny ty aktivity,kterým jsme dříve holdovali s nadšením a potěšením,nám berou tolika času,že na partnera nám žádný nezbývá. A ve chvíli,kdy partner má to samé,žije si svým,stejně aktivním životem,tak ty 4 hodiny týdně jsou vlastně "zázrak".Leč za tak krátkou dobu,kterou spolu strávíme,není možné toho člověka poznat. S každým dalším setkáním je to jako bychom se vlastně viděli poprvé. Chybí společné zážitky,prožitky,všechno to,co vztah vytváří a tak logicky musí dojít k tomu,že za nějaký čas se v přítomnosti toho druhého začneme nudit.Není z čeho "brát". Není z čeho brát,protože jsme sami nic nedali. Nejsme toho schopni - ať už ve snaze // snad i podvědomé // nenechat si vzít tu naši "svobodu",ten zaběhlý styl života. Možná je tam strach ze změn,z nejistoty.. Těžko říct.Takže co? No já vlastně nevím,co po vás chci. :39: :4: Vím,že tu jsou příběhy lidí,kteří žijí podobně. Tam,kde je takovýhle "vztah" pro oba přijatelný a akceptovatelný je to snad v pořádku. I když fakt bych to vztahem nenazvala. Tam,kde to takhle vidí jen jeden,je to pak horší. :43:No...jen jsem měla potřebu zase nějakej elaborát sepsat. :3:

Řazení:
17.12.2010 - 11:22 | Filtr
(Štír) milca333 » Háňa*
To je krásný, to cos´napsala a přesně to taky tak vnímám a cítím. Zažila jsem takovou lásku jen jednou v životě a už je to dlouho. Byla jsem zamilovaná po uši a když jsem se náhodou uprostřed noci probudila, zjistila jsem, že můj přítel nespí a dívá se, jak spím. Krásné. Jenže pak jsem se změnila, odjela na 3 roky do Anglie..., nabyla spoustu představ o životě a různé ambice a cíle. Už to nešlo. Byli jsme od sebe kilometry daleko. Dokonce se i v mém životě teď nedávno znovu objevil, ale už to nešlo. Jsme každý jinde. Ale pořád věřim tomu, že do mého života vstoupí někdo, kdo do něho zapadne jako "puzzle" a myslím si, že je to právě o tom opravdu chtít a dovolit si to. :12:


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v PannaPanně
ukázat kalendář »