jsme se tak bavili na semináři ve škole...jeden kluk říkal, že má vypozorovaný z vlastních zkušeností, že když je žena smutná, nešťastná nebo prostě jinak rozhozená kvůli nějakému problému, tak že jí v podstatě jako hlavní stačí, když ji nechá vypovídat se, obejme ji a řekne, že to bude dobrý...a pak dále říkal, že on tohle zase nesnáší, když se mu žena pokouší "namluvit", že to bude dobrý, když on ví, že to doprdele dobrý nebude (cituji :) a že ho to spíš naštve tenhle utěšovací přístup...no a já jsem se ho pak ptala, jak by si teda představoval ideální oporu od partnerky v nesnázích... načež mi do toho začla kecat vyučující , bo jsme hodně odbočili ... ale dotyčný stihl říct cosi o vybíjení agrese, že spíš to ze sebe potřebuje dostat ven nějak akčně (boxovací pytel, jít na pivko s klukama,...)a já se ptám (a je to otázka pro muže i pro ženy)... jakým způsobem jste zvyklí nebo byste si představovali poskytovat partnerovi/ce oporu a naopak jak on ji poskytuje / představujete si, že by poskytoval/ on/a vám
charri
On měl chlapec docela pravdu fakt to tak většina nebo skoro všici maj ...ale víš jaká je to paráda, když se někdo ..... jak to správně napsat .... dejme tomu otevře.....a začne i mluvit...komunikovat? to je skvělé..... a najednou spolu mluvíte o všem....a koukala bys co se můžeš dovědět .....a pak dostaneš odpověď na spoustu situací a nezodpovězených otázek ....je to bezva, když prostě překročí ten nastavený vzorec chování a jakoby najede do tvých kolejí......