Příběh z minulého života - Diskuze a zkušenosti

Případ HonzyAsi sedmiletý hoch, který se od malička pomočuje. Nepomáhá ani noční buzení, ani omezení pití před spaním. Navíc říká, že ve tmě vidí duchy. Popisuje je jako lidi bez těla, kteří tam chodí...."Jdu spát. Ten se mi opakuje skoro každou noc. Zdá se mi, jak plavu ve studené vodě. Plavu do černé jeskyně. Voda je úplně černá, strašně studená. Ztratila jsem se. (Vybavuje si život v ženské podobě.) Musím se zachránit. Podplavu tu skálu a jsem zachráněná. Doplavala jsem do nějaké jeskyně, je tu strašná tma, jen shora problikává měsíc. Je mi zima. Mám na sobě mokré šaty. Pak tam dlouho sedím. Asi umírám, stojím totiž na mraku. Pořád je mi zima na záda"...Z toho vyplynulo, že se mu v noci zdá pořád dokola událost, kde si podchladil ledviny a pak zemřel. Událost pak opakovaně procházel. Přitom si všiml další věci. Do snu mu tak trochu mluvila jiná duše, která byla u něj. ..."Ta kamarádka mi říká, že je mi zima, že se mi chce čůrat. Je mi strašně zimně. Ukazuje mi, že jdu po sněhu bos. Je mi zima. Hledám záchod. Jenže ten tam není. Už jsem ale počůraný" ... "Ona říká, že mě zná. Jsme kamarádky. Před 700 lety už to je. Mám na hlavě čepec, moje kamarádka má taky čepec. Jdeme do kláštera. My tam pracujeme jako sestry. Mám tam víc kamarádek. Jsou v tom pokoji, kde spíme. Jsme tam čtyři. Podívám se z okna. Vidím nějakého pána, jak jde dovnitř. Pak zapaluje v krbu. Spíme všechny na jednom lůžku. Hádáme se, kdo má víc místa. Pořád se posunuju a je mi zima. Vzbudím se a vidím požár. Kamarádka nadává tomu pánovi, že to zapálil. On nadává, že nechtěl. Jsou zamčené dveře. Nemůžeme se dostat ven. Je mi strašná zima. Chce se mi na záchod. Počůrala jsem se tam. Pak je mi hrozně horko. Nemůžu dýchat. Pálí mě to všude. Shořely jsme. Pak sedíme na okně a vzpomínáme. Každá má svou bolest. Ale jsme kamarádky. Zůstaneme spolu navždy. Slibujeme si to."... Přitom mu dochází, že slib opravdu dodržují a tři ostatní duše jsou u něj přivtělené a svou přítomností nechtě připomínají tragickou událost... "Jsou smutné, chtěly by se narodit. Zrušíme ten slib. S andělem. Chytáme se za ruce. Říkáme si, že slib zrušíme. Aby nám to nic nedělalo. Pouštím se jich. Je jim vesele. Vedou je andělé. Mávají mi. Já jim taky. Usmiřují se. Mi je taky dobře"...