Habermannův mlýn - Diskuze a zkušenosti

Triniti111 tenhle film mě lákal, a to nejen tím, že se odehrával kousek odtud, ale neměla jsem odvahu na něj jít, věděla jsem, že je servírován velice syrově a vím, že by to na mně zanechalo tytéž následky, co na tobě ... takže znám jen z vyprávění

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ka.ty, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Práve som dopozerala tento film a som otrasená. Je to ukážka toho, akých podlostí je človek schopný vo vypätých situáciách. Zverstvá? To nie je správne pomenovanie. Zvieratá by sa takto nikdy nesprávali.

Najdise.cz » Ka.ty Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ka.ty, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

celebrita Viděla jsem a poplakala si. Jak jednoduché je někoho zavrhnout...

Tesik Kontroverzní a citlivý téma se značnou dávkou důvěryhodnosti, podaný skvělou kamerou za doprovodu působivý hudby. Film má několik základních rovin, který se prolínaj - individuální, kolektivní, národní a historickou. Správnost historie musím nechat stranou, znám jen ty nejzákladnější fakta. A taky za daleko působivější považuju oblast lidskou, ať už kolektivní či individuální.
Individuální postavy nejsou nijak detailně propracovaný, přesto podařeně zobrazujou hlavní charakterový rysy a okrajovějš i psychiku ovlivněnou letama války. Vykresnlenější je jen Habermann, na kterým celej příběh stojí, a to jako charakterní, čestnej, zásadovej, jemnej člověk s otevřenou hlavou, kterej se idealisticky, tvrdošíjně snaží odolávat příklonu k jedný či druhý straně dokud se ho události nedotknou na tý nejosobnější úrovni. I pak se ze všech sil snaží zachránit, koho jen lze se vším, co má. Na konci je za to po zásluze „odměněn“ :(. Každopádně Markovi Waschkemu jsem věřila každý šlechetný a idealistický gesto.
Nejvýraznějš se ve filmu projevuje kolektivní rovina a národní charakter, úzce spjatý, přesto je potřeba vnímat je odděleně: Skupinu lidí (v tomhle případě Čechy) v momentě osvobození od extrémního útlaku a utrpení ovládně davový šílenství s cílem zničit bez ohledu všechno, co jakkoli souvisí se skupinou, která na nich napáchala tolik zla. Z klidu obýváku se to lehko odsoudí jako barbarství, krutost, primitivnost a nevím čeho ještě. Ale tísíciletí válek dokazujou, že tahle „nelidskost“ je v takových hraničních situacích jedna z nejinherentnějších lidských vlastností bez ohledu na kmenovou/etnickou/ národnostní příslušnost. Odsuzuju to? Samozřejmě. Chovala bych se civilizovanějš? Můžu jen doufat, že ano.
Na národní úrovni z toho jako Česi nevycházíme příliš se ctí –nejlíp to vystihuje Václav Pospíchal svým „Okupanti přicházejí a odcházejí, jen Česi zůstávají.“, což příznačně implikuje českou bezpáteřnost. Česi jsou tu vykreslený jako sebranka záludných, podbízivých, slizkých a bezskrupulózních stvoření, který bez většího váhání zaprodaj vlastní rodinu. Pár světlých výjimek se najde, ale jako celek žádná sláva. Ať to částečně ospravedlňujeme situací nebo historií celkově, není to nic, na co se dobře dívá a na co bych byla hrdá.

Co do zpracování, mám výhrady k autentičnosti některých scén, zejména těch násilných (raná noční bitka s Němcema , scény při příchodu Rusů, konečná lynčovací scéna) a pak konverzacím Němců v čestině. A co bylo podle mýho bohužel hodně poddimenzovaný byla intenzita znázornění emocí při sestavování seznamu, místy to mělo jen atmosféru mírně vyhrocený debaty u piva.
Zmíněný „mouchy“ jsou v kontextu celýho filmu jen drobný a zela přebitý skvělým zpracováním, silnýma momentama a celkově silnou působivostí. Není to film, na kterej se lehko zapomene, vyvolá mnohý etický a psychologický úvahy. A člověk si projde celou škálou emocí od soucitu, lítosti, pochopení přes pohoršení, bezmoc, pohrdání a děsnej vztek.