Před půl rokem se se mnou rozešel přítel. Takové věci se stávají, celkem rychle jsem se z toho oklepala. Ale co čert nechtěl, v srpnu mě zkontaktoval, aby mi přes internet řekl, jakou udělal chybu a jak mu chybím. Nicméně když přijel na návštěvu, nikterak se k řešení této situace neměl. Měli jsme vztah na dálku a já mu řekla že v tom už nechci pokračovat. Odjel a opět se dva měsíce neozval. Až do minulého týdne, kdy mě opět přes internet zkontaktoval a opět si sypal popel na hlavu s nenápadnými narážkami, zda bych se za ním nechtěla přestěhovat. Do očí mi však nikdy nic takového neřekne prý je srab a tyhle věci neumí řešit. Já ho bohužel stále miluji a tyhle jeho výlevy, vzkazy a kontakty mě pokaždé rozhodí, ale jak to vyřešit ? Když jsme se mu za doby našeho chození narovinu řekla, že jsem ochotná se přestěhovat za ním, obával se, že si polezem na nervy a co se stane když to nevýjde a podobně. Mám být opět já ta kdo ho " zaženě do kouta" a donutí ho nějak jednat ? Krásně se v tom oba motáme. Chtěla bych aby převzal kus zodpovědnosti a pokud stojí o to, být se mnou, měl by pro to taky něco udělat. Mimo slovních nenápadných narážek. Jak to vidíte vy ?
OLLA
Celý náš život je o rozhodovaní sa medzi niekoľkými možnosťami, ktoré nie sú jednoznačne dobré alebo zlé... len zákonite prinášajú so sebou dôsledky, ktoré musíme niesť na svojich pleciach my a často aj iní ľudia, tí, ktorí sa nerozhodujú, za ktorých rozhodujeme my. Niekedy treba odolávať, verní svojmu presvedčeniu, niekedy sa treba vykašlať na ideály a vrútiť sa do toho, čo nám život priniesol do cesty... Niekedy mlčať, niekedy sa len usmiať, niekedy včas odísť, niekedy vydržať Ale keby to bolo také jednoznačné, čo je kedy správne, čo by to bol za život? Hovorí sa, že kde je vôľa tam je cesta...no,to už je len na tebe. Nechaj si to prejsť hlavou a potom sa rozhodni... Vela šťastia