Přítelkyně si mě neváží? - Diskuze a zkušenosti

Zdravím. Nedávno jsem našel půvabnou holčinu. Protože je mladší o tři roky,tak jsem ji nějak nezkoumal. Jenomže začala projevovat zájem,tak jsem ji rád blíže poznal,a zjistil,že je mi hodně sympatická.Hlavně svou milou,klidnou povahou,tím jejím krásným úsměvem a celkovým půvabem. Netrvalo dlouho a oba sme to začali myslet vážně, já se jako poměrně citlivější chlap okamžitě zamiloval..Když jsme spolu trávili čas osobně,nebyl nikdy problém. Je něžná,ráda mě vidí,ale jakmile jsme bez sebe,tak chytne často své nálady typu \"chci tě,ale chci být jen kamarádka\" které o pár minut vystřídá \"promiň,já to tak nemyslela,mám tě ráda,nepředstavím si že bych o tebe přišla,nevím co to plácám,promiň\" .. přičítám to tomu,že v domácnosti žije prakticky sama,a má moc prostoru na přemýšlení.Nutí mě to přemýšlet nad tím,jestli je to z její strany láska,frustruje mě to. Často se musím řídit podle jejího času (mám dojem,jako by na mě měla čas jen tehdy,pokud se to vleze do jejího denního \"rozvrhu\", má totiž život docela nalinkovaný) - na to se dá zvyknout,jenže kámoši mě zasypávají řečma \"co je to holku,když si na vlastního chlapa nedokáže udělat čas, tyvole to pro ni asi moc neznamenáš\". Je pasivnější,málokdy se ozve jako první,obvykle děláme věci podle mě (což mě ne vždy baví). Nechci být její hlavná prioritou,ale mívám dost pocit,že její kamarádi pro ni mají věčně přednost, že nejsem na vrcholu jejího žebříčku \"srdečních\" hodnot. Jakobych pro ni existoval jen když se vidíme z očí do očí (což není často,tím pádem se mi odcizuje do doby než se opět vidíme). Já se jejímu životu přizpůsobil,do svých mezí,ona mě však ani moc ne. Je to třeba tím,že si neumí vážit toho,že ji má někdo nadevše rád? Připadám si odstrkovaný. Mám dojem že mě vůbec nepotřebuje..přitom bych jí snesl modré z nebe..Nijak ji nechci omezovat,ať si dělá co chce,nemusím žárlit,důveřuju jí,ale nějak necítím z ní lásku když nejsme osobně spolu,ale podle polibku není pochyb :) je to asi můj nejmilejší vztah,po cca 2 letech jsem opět takhle konečně k někomu \"vzplanul\" :) ale zároveň první,ve kterém se citím nepotřebný :( možná jsem hodně citově labilní...nevím.. pocházím ze smutné rodiny,kde otce zkolil alkohol,tím pádem se mi uznání a lásky moc nedostalo,což mi teď chybí a což potřebuju...mimochodem,je to vodnářka .) zajímají mě názory :)