Život při umírání - Diskuze a zkušenosti

Pankaja » evoluce Já si myslím, že smrtí na Zemi nic ještě nekončí(kromě našeho fyzického těla). Nemůžu vyvrátit, že žádné "zkreslení myšlení" nastat nemůže, ale z vlastních zkušeností vím, že světlo, tunel, o kterém tu již bylo psáno, ve větším případě není výplod neokysličeného mozku. Velmi často následuje ještě něco, co nelze vysvětlit zkresleným myšlením.

patatina » Pankaja u me byl nejvyznacnejsi pocit to-ze sem nechtela zpatky-to bylo hodne zive,skutecne a prozite...../patri to tam?/

Pankaja » patatina Za sebe říkám, že ano. U mne byl nejintenzivnější pocit přímo u Světla, které si nedokážu vysvětlit výplodem neokysličeného mozku. Stejně tak jisté odpovědi na otázky a především to, že jsem viděla některé lidi na zemi a věděla jsem, co v tuto chvíli dělali, i když jsem to normálně nemohla tušit. Osobně v to věřím...
Jsou tu ale i jiné pohledy. Čemu budeš věřit ty, to už je čistě na tobě...

patatina » Pankaja ja samozrejma patrim mezi ty vzacne stastlivce,co tim prosli a tim padem ani nemohou neverit....
nelituji toho zazitku....a zmenilo to kompletne nahled na vse,co jsem do te doby znala a verila.....

evoluce » Pankaja To Světlo může být zapříčiněno rozšířením zorniček, které už člověk neovládá. Může se proto subjektivně zdát tak intenzivní.

Pankaja » patatina Taky tak. Můj žebříček hodnot se obrátil naruby, můj pohled na svět skočil na druhou stranu a mé ateistické myšlenky byly... fuč.

Pankaja » evoluce A ten pocit, jako kdybych svůj nejšťastnější okamžik v životě umocnila na miliontou? Vizuální věci by se daly možná tímhle vysvětlit, ale už ne to, co člověk v tuto dobu pocituje. Též i třeba odpovědi, ukázka úplně neznámých lidí, které potkám, až se vrátím zpátky (a skutečně jsem ti lidi později potkala), apod.
Ale což, co je skutečně pravda, zjistíme až když opravdu umřeme...

evoluce » Pankaja Pocit, jako kdybys svůj nejšťastnější okamžik v životě umocnila na miliontou, pramení možná z absolutní svobody bez poviností, kterou máš jako mrtvý. Při umírání si uvědomíš, že už nemusíš nic.

Co je skutečně pravda ovšem nezjistíme, až umřeme. To, co jsi už cítila, ucítíš znovu. Pak to ale skončí. Plné vědomí už nenabyděš.

Pankaja Možná ano, možná ne...

A co ti lidé, které jsem viděla (nebo mi byli ukázáni)? Promiň, že se ptám, jen by mě zajímal tvůj názor.

evoluce » Pankaja Já jsem viděl jediného blízkého člověka. A ten byl už mrtvý dávno před mou zkušeností.

Pak se mnou cvičila nějaká sestřička někdy v nemocnici. A jeden saniťák mě doprovázel pěšky po schodech až domu. Pak už jsem přišel k plnému vědomí.

Kdo je sestřička a saniťák jsem věděl také. Jednak se to dalo poznat na stejnokroji. A pak jsem o nich slyšel. Sice jsem o sobě plně nevěděl, ale na jejich slovní příkazy jsem reagoval. Dělal kliky a stoupal do schodů. Když jsem dokázal pochopit slovní příkaz, asi jsem chápal i jiné vyřčené triviální věci, jako profesní představení se, no.