Smyslnost podruhé... - Diskuze a zkušenosti

Twiggina Hmmm, podobné období si ještě dnes pamatuji sama u sebe.
Tenkrát jsem dokonce litovala, že nejsem chlap.

Když to vezmu z toho normálního lidského hlediska, tak si myslím, že takové období je určitou fází vývoje v nás ženách, kterému málo která unikneme.
Dnes když jsem schopna se na to dívat s odstupem, tak vím (aspoň si to myslím) co toho bylo příčinou.
Vlastně těch příčin bylo víc a tím jak se vše na sebe kupilo, vznikl u mě podobný problém.

Pokusím se v bodech popsat:
Když mě někdo balil, tak první co ho zajímalo byl sex. Ten nedostal šanci.
Nebylo jich málo a já začala mít pocit, že snad chlapi ani o nic jiného nestojí.
Pak jsem se zamilovala a úplně jsem přehlédla, že i tento objekt mých citů se mě snažil dost rychle dostat do postele. Jo láska fakt umí být slepá.
Po dva a půl roce najednou neměl čas a já zjistila, že nemá jen mě. Ukončila jsem to sama. Důvod. Nikdy nejezdím na druhé koleji.
Postavila jsem mu kufr za dveře a bylo vymalováno.

V té době jsem se rozhodla, že budu nějaký čas sama. V tu chvíli, kdy v člověku takové rozhodnutí definitivně dozraje, tak se začnou dít neuvěřitelné věci.
Ty chlapi to snad vycítí, že ženská nemá zájem a mohou se strhat. Bylo mi 21 let a mohla jsem vybírat mezi muži od 17 až do 55. V takovém rozmezí se pohyboval věk mužů, kteří se rozhodli, že mě prostě musí sbalit.
Já chtěla být sama a tudíž mě jejich snahy připadaly velmi nežádoucí. Vytáčelo mě, když se mě snažili obejmout a úplně nejhorší bylo, když mě začal někdo z nich přemlouvat.
Láska se přece nedá ukecat.

Došlo to tak daleko, že mi začali vadit i doteky mých kamarádů, přesto, že jsem u nich věděla, že je to bez postranních úmyslů.
Tehdy jsem opravdu litovala, že nejsem chlap a možná se i za to, svým způsobem, neměla ráda.

Je to tak trochu začarovaný kruh.
Bez lásky nejde dlouho žít, ale kde ji vzít, když vám všichni chlapi připadají jak samci na lovu.

Vyřešila jsem to po svém, možná trochu šalamounsky, ale mě to tenkrát pomohlo.

Udělala jsem tlustou čáru za dosavadním životem.
Odešla jsem z práce, pronajala byt kamarádce, sbalila si na cestu pár hadříků a odjela do "světa" z 12ti stovkama v kapse.
Za komančů se člověk nemohl sebrat a jet třeba do Ameriky a tak jsem cestovala u nás. Také nešlo se jen tak poflakovat, musela jsem pracovat, aby mě nezavřeli za příživu.

První byla Příbram - podnájem u staré paní za výpomoc a brigáda ve výrobně cukroví (2 měsíce), následoval Žandov u České Lípy - podnájem za 50,-Kč. a práce doma-výroba umělých květin (3 měsíce), Sloup v Čechách - krásný srpen, spaní pod širákem a lezení po skalách. Pomalu se začal hlásit podzim a s ním stesk po domově, takže návrat.

A všechno najednou bylo tak jak má být. Kamarádi jásali, že mě vidí, nastoupila jsem do nové práce, poznala pár nových přátel a potkala kluka, který mě nechtěl jen do postele.
Dnes vím, že nejúčinnější lék z toho všeho, byla právě ta nová láska.

Šmankote to jsem se zas rozepsala.
Doufám, že jsem ti tu diskuzi moc ne

Zvážení, zda ti to něco napoví, nebo k něčemu bude, nechávám na tobě

Nuna » Twiggina Růženko...
..kdyby pro nic jiného,tak si vážím toho,že jsi právě Ty tady popsala kus svého života.
Vím,že to neděláš a pokud to děláš, tak ne veřejně. Za to velmi díky
A jestli si z toho něco vezmu? Jsem přeci Tvá květena ne?

Twiggina » Nuna Já vím