DORÉHO BIBLE - Torhny Lindgren - četl jste někdo? - Diskuze a zkušenosti

jirin.. jak je to tlustý? že bych si to taky půjčila?

castella » jirin.. Ani tlustý, ani tenký - přiměřený - a čte se to opravdu dobře :-)

miluška medvídková to zní zajímavě, mrknu se v knihovně

mizi

Tesik U severský tvorby mívám problém s nedostatkem citu, a to i implikovanýho. Emoce/ prožívání jakoby zamrzly někde kolem 50. rovnoběžky a vejš už ho zahalujou mlhy severskejch moří a tma polárních nocí, zůstává syrovej sled událostí - co do formy, nic moc poutavýho. Člověk tam pod vlivem roztroušených návnad víc hledá než nachází. Semtam záblesk emoce, humoru, šedočernýho, s přísadou ironie.
Téma je daleko poutavější - vnější a vnitřní svět a jejich reality. Realita vnějšího světa, tak často vtěsnaná do slov, který reprezentujou vnější skutečnost: („ Písmo odráží skutečnost. Pokud chceš znát celou pravdu, musíš se naučit abecedu“, sděluje matka malýmu Torgnymu). Versus realita světa vnitřního, bohatá, intuitivního a mnohem rozměrnější, než ta, kterou nabízejí slova. Obraz vydá za tisíc slov, proniká do nejhlubších míst duše , otvírá brány mnoha (možných) světů, je klíčem k poznání i toho, co slova nikdy nepojmou – boha, života, smrti, soucitu, pravdy a lži…téměř všechno prožívání jde zobrazit, popsat slovy jen velmi omezeně. Pokud je člověk trpí alexií, je vyčleněn hned 2x – jednak svým postižením samotným nezapadá mezi „normální“ většinu a jednak odříznutím od psanýho slova, coby zdroje informací o světě a životě. O to víc musí nacházet odpovědi sám, o to ontenzivněji vnímá a internalizuje, přemejšlí o životě o druhých, cítí a soucítí. I proto Torgny alexii nazývá darem. Přesto nakonec vydáním knihy spojuje obé –obraz a slovo tvoří celek lidskýho poznávání a předávání informací. Oba mají ve lidským světě svý důležitý místo. Jde jen o to uvědomit si sílu a limity obou…

castella » Tesik ..nedostatek citu v severské tvorbě....
- Mnohé čtenáře může od četby knih severských autorů odradit....
Dočetla jsem "Čmeláčí med" od Lindgrena - mně se kniha hodně líbila, ale syrovost života v ní popsaná není pro každého.
Úryvek z ní - právě o citech:
...ne aby si myslela, že ho přemáhají city. city jsou cizí, nepřirozený a módní jev. City jsou cosi, co lidé produkují, když to potřebují, city jsou předměty nebo možná nezbytnosti, které lidé z nouze zhotovují nebo vytahují, city jsou k užitku hlavně v tlačenici a davu, ale pochopitelně i mezi dvěma lidmi, zvlášť v jižním Švédsku. City jsou nástroj, který používáme k ovládnutí sama sebe i druhých. Tady na severu nejsou city k ničemu, sám je nikdy nepotřeboval, dokonce se ani před nimi nemusel mít na pozoru. Kdepak, to, co se ho zmocňuje pokaždé, když nedokáže zahnat myšlenky na Minnu a dítě, je něco úplně jiného než city, něco daleko většího a těžšího. Je to jakýsi vnitřní třas, chvění a obavy, které mu vyrážejí dech a svírají srdce jako tón z velké a silné harmoniky, ano, je to jako kdyby celý hrudník, celé jeho nitro na sebe vzalo podobu kňučící a kvílející harmoniky. Je to k nevydržení. Neumí ten stav nijak pojmenovat.

Tesik » castella Souhlasím, odradit to může. Anebo to může dodat na přitažlivosti. To se u mě daří třeba Waltarimu. Jako správnej seveřan taky neplejtvá citovejma výlevama , každý slovo má svý místo, každá věta svůj svou precizní syntax, každej celek svůj rytmus a emoce mistrovsky pouze naznačený, tak jakoby mimochodem, byť se jedná o nejdramatičtější stavy (pro mě třeba Cizinec přichází byl v tomhle skvost).
Lindgrena (Bibli, nic jinýho jsem d něj nečetla) jsem shledala bez rytmu a tak trochu bez života, byť tam byly nadějný momenty a to jsem se na tu knihu fakt těšila –možná v zimě u krbu přijde příhodnější období na revizi...
Hezkej úryvek z Čmeláčího medu, sice se neztotožňuju s pohledem na cit jakožto na pouhej nástroj vyprodukovanej vůlí – ano, emoce/city se můžou i předstírat/uměle vyvolat a jako takový pak používat třeba k manipulaci, ale obvykle cit je samovolně vznikající prožitkovej aspekt autentickýho emocionálního stavu. Ale je to úryvek z fikce,tam je jakákoli definice validní.
Kromě vytyčení hrdinou vnímanýho rozdílu mezi „pouhými“ city/emocemi a tím stavem, kterej on zažívá (forma PT stresovýho syndromu(?)), uryvek zřejmě odráží i reálnej severskej postoj k citům vůbec...no, jak říkám ,od 50. rovnoběžky nahoru se to halt moc nenosí… .
Nevim, jestli ještě budu mít motivaci něco od Lindgrena přečíst, ale kdyby, sáhnu po Čmeláčím medu...

castella » Tesik ...jsou to city - i když on sám onen stav tak nepojmenovává...silné, těžko zvládnutelné, severské...
Čmeláčí med si přečti, já sáhnu po Cizinci..
:-)

jirin.. » castella a já jdu zítra do knihovny

castella » jirin.. Půjč si i ty "čmeláky". Jsem zvědavá, co na to po přečtení řekneš. :-)

Tesik » castella Ok, zkusím to...druhou šanci si zaslouží skoro každej :). A navíc mě ten úryvek zaujal, mám chuť nahlídnout hloubějš do tý proklamovaný necitovosti...

castella » Tesik ...někdy i třetí... :-)