Pohádky většinou končí slovy...a žili spolu šťastně až do smrti...Děti už nejsme, aspoň podle občanky :-) a stejně tomu zřejmě podvědomě stále věříme...hledáme, nacházíme, ztrácíme a znovu... To se schválně dětem říká, aby s důvěrou šli spát, klidně spát, že se dům probouzí a ta kráska procitá, zatím spí tam dál, spí tam v růžích...(hezká píseň )A co ta vzájemná důvěra v partnerském vztahu? Myslím tu bezmeznou, neuchopitelnou důvěru...Je to něco, bez čeho vztah nemůže fungovat nebo to jde i bez ní, prostě věřit, nezabývat maličkostmi, které tak nějak nesedí, hodit je za hlavu, nepátrat...?
Countess
Za dôveru považujem taký pocit, ktorý mi dovolí si toho druhého človeka vôbec pustiť bližšie k sebe. (Dosť obtiažne sa to opisuje slovami) Možno je to len môj hodnotový rebríček, ale dôvera je u mňa na 1. mieste. Hneď za ňou je úcta k druhému. Teraz možno niekoho pobúrim, ale obojstranné zaľúbenie sa nepokladám za dostatočný dôvod pre vznik trvalého a šťastného vzťahu, hlavne keď je už na začiatku jasné ako to dopadne.