Konečně skvělý erotický film - Diskuze a zkušenosti

Naprosto souhlasím s kritikou francouzského přepisu Lady Chatterleyové v režii Pascale Ferranové. I skvěle zahrané, má to atmosféru, která ve vás skutečně rezonuje, i kdybyste byli nad hrobem Dnes v noci v TV.Lady Chatterleyová. Francie (2006), 158 minRežie: Pascale Ferran, scénář: Pascale Ferran, Pierre Trividic a Roger Bohbot, kamera: Julien Hirsch, hudba: Béatrice ThiretHrají: Marina Hands, Jean-Louis Coulloc’h, Hippolyte Girardot, Hélène Alexandridis, Hélène FillièresU nás vydalo HCE na DVDčást recenze:V neposlední řadě bychom neměli zapomínat, že máme před sebou nádherný film – jeden z nejlepších z počátku tohoto milénia. Nic na tom nemění ani skutečnost, že po zisku několika Cesarů a po kladných recenzích v tisku naprosto propadl u publika. Mimochodem zruinoval i samotného producenta, na něhož byla dokonce záhy uvalena exekuce. Ferranová se stala nešťastným příkladem francouzského filmu mimořádně nadané filmařky, která za posledních patnáct let natočila stěží tři filmy. I proto byla nedávno zvolena do čela takzvané skupiny třinácti osvícených revolucionářů – Les Treizes, kteří měli diskutovat o slabinách současného systému francouzské kinematografie i její distribuce. Vznikla z toho zpráva a řada doporučení ústředním orgánům, v tomto případě CNC – Centre national du cinéma français.Přitom bych se odvažoval tvrdit, že tu vidíme umění literární adaptace na vrcholu, kdy film neslouží za nástroj převedení slova do kinematografického výjevu – a kdy „filmová realita“ jen neilustruje původní příběh. Může se nám dokonce zdát, že Ferranová staví celý svět Lady Chatterleyové znovu od začátku. Z každého záběru cítíme sílu kinematografického média, které nabízí množství výkladů. Constance se zvedne, zašustí jí šaty, slyšíme její kroky. Načež se zarazí a ohlédne. Jde o každé gesto, hltáme záchvěvy citu. Autorka dokazuje, že právem patří do generace konce 80. let po bok Arnaud Desplechina, Érica Rochanta, Yvana Attala, do skupiny, která byla ovlivněna americkým filmem i koncepcí autorského filmu let šedesátých. A snažila se s pomocí exkluzivní formálních prostředků cizích žánrů točit naprosto osobní filmy, které vás svedou.Všechny složky filmu Lady Chatterleyová jsou součástí mnohovrstevnatého meditativního vyprávění, které postupně odhaluje některá tajemství svého příběhu. Scény, vkusně nesené v retru 20. let, můžeme mlsat, jako by šlo o „literární“ rukopis autorky, která ještě spoléhá na to, že publikum umí skutečně číst obraz – nikoliv poslouchat film jen jako rozhlasovou hru doplněnou obrázky.