osvietenie vs. rodinný život - Diskuze a zkušenosti

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Ehm, z vlastní zkušenosti můžu říci, že absolutní sexuální zdrženlivost nevede vůbec k ničemu pozitivnímu. Typicky to způsobuje zhoršení kvality života a bolestnou neznalost vztahů. Taky deprese a jiné neduhy, jak zpívá Jožo Ráž v písničce o zanedbaném sexu
Když tak by se dal absolutní celibát doporučit jako šoková terapie, případně forma mučení.
Myslím, že se každý musí naučit to, co mu chybí. Ten kdo dokonale zvládá vztahy, možná má rezervy v meditaci a naopak. Lidé po "znovuzrození", tj. 1. zasvěcení například už tolik nemusejí meditovat, u nich se vývoj děje zvládáním emocí a tím, že inspiraci z duše převádějí do každodenního života, třeba těch vztahů.
Je pravda, že lidé co usilují o kontakt s duší mívají jeden či více životů úplně oddaných meditaci, ale ty si každý rozumný člověk odbyl už v minulosti někde na Východě, takový by se nerodil sem do naší civilizace.

Co se týče toho odcizení, to jsem vždycky chápal jako nepříjemný vedlejší účinek raného duchovního pokroku, nikoliv jeho účel. Skutečně pokročilí lidé jsou schopní nasadit mimikry dle situace. Třeba můj tata, nechci se chlubit, ale je to úspěšný člověk a astrolog. On je schopen vycházet s každým, od cikánů dřevorubců, po bohaté podnikatele a šéfy firem. Ale nemá problém přepnout se do své pravé podoby, kdy opanuje situaci.

I takový Maitréja, vůdce Velkého bílého bratrstva se často nechává vidět mezi lidmi a nepůsobí odcizeně. Naopak, dokáže působit jako blízký přítel, který vás zná skrz naskrz ale neodsuzuje vás. Takový z něj mají lidé pocit...

Takže odcizení rozhodně nepovažuju za nic záviděníhodného. Je to hodně častá věc, ale pořád je to opruz a způsobuje to těžkou osamělost.

Pravá hodnota je schopnost harmonicky splynout s okolím. I když potom člověk vynikne, bude to harmonicky, že jej ostatní budou uznávat, sice jako někoho víc, ale přesto "jejich".
Myslím že to vyjádřil Ježíš, něco jako "být v tomto světě, ale nebýt z tohoto světa."

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
To ako ked sa opytas,ci poznat Pravdu a na zaklade nej sa potom vyslobodit je doležité v nasom živote,ked mame rodinu

Vlastne ludom stale to akosi nejde do hlavy

Ono je to tak,ze malokde najdes slobodnych ludí,ktorí sa zaroven nadchnu pre nejaku nauku.Obycajne sa vzdy opajaju nesputanostou v zmysle užívania si niecoho,co im vlastne slobodny stav ponúka.

A zas tí ktorí maju rodinu,maju zas dilemu o tom ako meditovat a venovat sa duchovnu,ked maju rodinu

a su aj takí,ktorí sa rozvedú,aby mohli robit to duchovno a tak si zas najdu nejakeho partnera akoze podla nich vhodneho z ktorym im to po case zas nejak prestane klapať A su potom v este vecsich srackach,nez boli na zaciatku.

...no kocurkovo

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Celibat ma ale aj ten vyznam,ze udeluje cloveku poznanie.To znamena ze absolutna sexualna zdrzanlivost vedie k tomu,ze clovek pozná v sebe sklony,ktore ho pudia vo forme chtivosti do sveta,pretoze sa tieto celibatom zvýraznia.Pozna,ktory že to sklon v jeho živote rozhoduje.

Celibat teda vytvara podmienky,bez ktorych by nebolo mozne ziskat poznanie urciteho druhu.Spada teda do praxe asketickej.

cize az taký nezmysel to nie je

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Je osvícení vhodný stav v našem životě (když máme děti, partnera,...)?
.................
fakt dobrá otázka ,jako by to snad byl nějaký zákeřný virus

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Žádné osvícení neexistuje. Existuje jen nekonečný proces postupného osvěcování se. Některým větším milníkům v tomto procesu se v některých tradicích říká "Osvícení", ale ani potom zdaleka není práce skončena.

Vztah, manželství a rodičovství jsou pro duchovního adepta dokonalé školy charakteru i schopností. Kdo nezvládne tyto věci, těžko bude duchovně úspěšný. Neexistuje žádné duchovno oddělené od reálného života. Všechny ezoterické studie a meditace jsou neužitečné, pokud nejsou aplikovány na každodenní obyčejný život. Bohužel je to tak. To si prosím nevymýšlím já, ale člen Velkého bílého bratrstva známý jako Tibeťan nebo Dhwjal Khul a blahé paměti Alice A. Bailey, v publikaci Esoteric Psychology volume I.

Je nesmysl že bychom se měli partnerovi "odcizit". Máme se zbavit sentimentu, předsudků, majetnických nároků na partnera, slepé zamilovanosti a tak dále. Nikoliv však lásky a citů. I pohádat se můžeme, ideálně se s partnerem budeme vzájemně učit celý život.
Dobrý příklad je meditace. Je to činnost napojování se na vyšší složky člověka. To že přitom lidé sedí a mají zavřené oči není nutnost, to je proto, že se jinak nemohou soustředit. Ale pokročilí duchovní adepti jsou v meditaci permanentně, ať dělají cokoliv. Stejně je to se vztahem, jediný důvod proč jej zastavovat kvůli duchovním aktivitám je vlastní neschopnost dělat dvě věci najednou. A ono to nejsou dvě věci. Duchovno a život se musí spojit v jedno.

Je pravda že některým lidem v určitých fázích duchovní stezky prospěje odloučení, ale to jsou ojedinělé technické záležitosti.

Úkolem adepta není být jenom duchovní, ale vytvořit kulturní rodinu a vhodný domov, kam se budou rodit další duchovní adepti a zasvěcenci! Jak jsem už někde psal, k cikánům, křovákům a eskymákům se rodit nebudou.
Pokročilá duše potřebuje ke zrození rodiče, kteří si rozumí na fyzické, emocionální i mentální úrovni. Duševní taky, pokud možno. Do toho patří i dostupnost vyššího vzdělání, péče, bydlení, ostatních lidí, možnosti cestovat a tak dále, prostě pokročilí lidé se snaží rodit tam, kde mají optimální podmínky k rozvoji. (a kam je karma zatáhne) Proto by si měli duchovní adepti dávat velký pozor na vztahy a pečlivě si vybírat trvalého partnera do rodiny. (nic proti oťukávacím a poznávacím vztahům, ty jsou taky výborná škola)

Osobně znám VELICE duchovně pokročilé osoby, které žijí v manželství, s rodinou, a přesto praktikují to co praktikují. Mnohdy k tomu a péči o domácnost ještě chodí do práce. A i když to třeba neklape a partner na to všecko není, tak co nám brání dělat některé aktivity samostatně? Klidně třeba Hathajógu, zatímco chlap jde do hospody na jedno pětipivo. Je pravda, že to má na rodinu vliv, ale to si musejí ti dotyční nějak ve vztahu vyřídit. Buďto se partner taky pohne kupředu, nebo se citově vzdálí a vztah bude stát za houby.

Ono to ale hlavně chce být aktivní a neplýtvat časem. Vstávat brzo ráno, nebavit se zbytečnostmi, pořád něco dělat, a taky se za tu sebebuzeraci důkladně odměňovat.

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Trošku mi to připomnělo, když někdy na počátku 90. let pozvali do televize katolického a evangelického faráře a rozebíali tam celibát. A v jednu chvíli pravil evangelický pan farář svému katolickému kolegovi něco v tomto smslu:
Víte, já vám do jisté míry ten celibát závidím. Protože když se mám věnovat své službě Bohu a neošidit při tom rodinu... To se zkrátka nedá skloubit dohromady.
Vy sice nepoznáte nikdy, jak vám vaše vlastní děti promění život, ale nic nemusíte dělat polovičatě.

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Kdyby to bylo jen urputnější působení jako kněz, to by ještě šlo. Jenže potlačované touhy se změní v perverzi. Ne náhodou je katolická církev klubem pedofilů.

Celibát byl zaveden ve středověku, aby se nedělil církevní majetek. Jinak je celá ta myšlenka duchovna a celibátu naprostý nesmysl!

Existuje schopnost převedení sexuální energie na energii tvořivou, to je přirozený celibát a v pozdějším věku výborná věc. Ale to nezvládne žádný pánbíčkář tím, že přes sebe přetáhne sutanu a ukryje tak věčné ztopoření.

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Žádné osvícení neexistuje. Existuje jen nekonečný proces postupného osvěcování se. Některým větším milníkům v tomto procesu se v některých tradicích říká "Osvícení", ale ani potom zdaleka není práce skončena.

Vztah, manželství a rodičovství jsou pro duchovního adepta dokonalé školy charakteru i schopností. Kdo nezvládne tyto věci, těžko bude duchovně úspěšný. Neexistuje žádné duchovno oddělené od reálného života. Všechny ezoterické studie a meditace jsou neužitečné, pokud nejsou aplikovány na každodenní obyčejný život. Bohužel je to tak. To si prosím nevymýšlím já, ale člen Velkého bílého bratrstva známý jako Tibeťan nebo Dhwjal Khul a blahé paměti Alice A. Bailey, v publikaci Esoteric Psychology volume I.

Je nesmysl že bychom se měli partnerovi "odcizit". Máme se zbavit sentimentu, předsudků, majetnických nároků na partnera, slepé zamilovanosti a tak dále. Nikoliv však lásky a citů. I pohádat se můžeme, ideálně se s partnerem budeme vzájemně učit celý život.
Dobrý příklad je meditace. Je to činnost napojování se na vyšší složky člověka. To že přitom lidé sedí a mají zavřené oči není nutnost, to je proto, že se jinak nemohou soustředit. Ale pokročilí duchovní adepti jsou v meditaci permanentně, ať dělají cokoliv. Stejně je to se vztahem, jediný důvod proč jej zastavovat kvůli duchovním aktivitám je vlastní neschopnost dělat dvě věci najednou. A ono to nejsou dvě věci. Duchovno a život se musí spojit v jedno.

Je pravda že některým lidem v určitých fázích duchovní stezky prospěje odloučení, ale to jsou ojedinělé technické záležitosti.

Úkolem adepta není být jenom duchovní, ale vytvořit kulturní rodinu a vhodný domov, kam se budou rodit další duchovní adepti a zasvěcenci! Jak jsem už někde psal, k cikánům, křovákům a eskymákům se rodit nebudou.
Pokročilá duše potřebuje ke zrození rodiče, kteří si rozumí na fyzické, emocionální i mentální úrovni. Duševní taky, pokud možno. Do toho patří i dostupnost vyššího vzdělání, péče, bydlení, ostatních lidí, možnosti cestovat a tak dále, prostě pokročilí lidé se snaží rodit tam, kde mají optimální podmínky k rozvoji. (a kam je karma zatáhne) Proto by si měli duchovní adepti dávat velký pozor na vztahy a pečlivě si vybírat trvalého partnera do rodiny. (nic proti oťukávacím a poznávacím vztahům, ty jsou taky výborná škola)

Osobně znám VELICE duchovně pokročilé osoby, které žijí v manželství, s rodinou, a přesto praktikují to co praktikují. Mnohdy k tomu a péči o domácnost ještě chodí do práce. A i když to třeba neklape a partner na to všecko není, tak co nám brání dělat některé aktivity samostatně? Klidně třeba Hathajógu, zatímco chlap jde do hospody na jedno pětipivo. Je pravda, že to má na rodinu vliv, ale to si musejí ti dotyční nějak ve vztahu vyřídit. Buďto se partner taky pohne kupředu, nebo se citově vzdálí a vztah bude stát za houby.

Ono to ale hlavně chce být aktivní a neplýtvat časem. Vstávat brzo ráno, nebavit se zbytečnostmi, pořád něco dělat, a taky se za tu sebebuzeraci důkladně odměňovat.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Třeba jako zářivkou, jo?
To taky de? Sem s ní! Chci též

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Žádné osvícení neexistuje. Existuje jen nekonečný proces postupného osvěcování se. Některým větším milníkům v tomto procesu se v některých tradicích říká "Osvícení", ale ani potom zdaleka není práce skončena.

Vztah, manželství a rodičovství jsou pro duchovního adepta dokonalé školy charakteru i schopností. Kdo nezvládne tyto věci, těžko bude duchovně úspěšný. Neexistuje žádné duchovno oddělené od reálného života. Všechny ezoterické studie a meditace jsou neužitečné, pokud nejsou aplikovány na každodenní obyčejný život. Bohužel je to tak. To si prosím nevymýšlím já, ale člen Velkého bílého bratrstva známý jako Tibeťan nebo Dhwjal Khul a blahé paměti Alice A. Bailey, v publikaci Esoteric Psychology volume I.

Je nesmysl že bychom se měli partnerovi "odcizit". Máme se zbavit sentimentu, předsudků, majetnických nároků na partnera, slepé zamilovanosti a tak dále. Nikoliv však lásky a citů. I pohádat se můžeme, ideálně se s partnerem budeme vzájemně učit celý život.
Dobrý příklad je meditace. Je to činnost napojování se na vyšší složky člověka. To že přitom lidé sedí a mají zavřené oči není nutnost, to je proto, že se jinak nemohou soustředit. Ale pokročilí duchovní adepti jsou v meditaci permanentně, ať dělají cokoliv. Stejně je to se vztahem, jediný důvod proč jej zastavovat kvůli duchovním aktivitám je vlastní neschopnost dělat dvě věci najednou. A ono to nejsou dvě věci. Duchovno a život se musí spojit v jedno.

Je pravda že některým lidem v určitých fázích duchovní stezky prospěje odloučení, ale to jsou ojedinělé technické záležitosti.

Úkolem adepta není být jenom duchovní, ale vytvořit kulturní rodinu a vhodný domov, kam se budou rodit další duchovní adepti a zasvěcenci! Jak jsem už někde psal, k cikánům, křovákům a eskymákům se rodit nebudou.
Pokročilá duše potřebuje ke zrození rodiče, kteří si rozumí na fyzické, emocionální i mentální úrovni. Duševní taky, pokud možno. Do toho patří i dostupnost vyššího vzdělání, péče, bydlení, ostatních lidí, možnosti cestovat a tak dále, prostě pokročilí lidé se snaží rodit tam, kde mají optimální podmínky k rozvoji. (a kam je karma zatáhne) Proto by si měli duchovní adepti dávat velký pozor na vztahy a pečlivě si vybírat trvalého partnera do rodiny. (nic proti oťukávacím a poznávacím vztahům, ty jsou taky výborná škola)

Osobně znám VELICE duchovně pokročilé osoby, které žijí v manželství, s rodinou, a přesto praktikují to co praktikují. Mnohdy k tomu a péči o domácnost ještě chodí do práce. A i když to třeba neklape a partner na to všecko není, tak co nám brání dělat některé aktivity samostatně? Klidně třeba Hathajógu, zatímco chlap jde do hospody na jedno pětipivo. Je pravda, že to má na rodinu vliv, ale to si musejí ti dotyční nějak ve vztahu vyřídit. Buďto se partner taky pohne kupředu, nebo se citově vzdálí a vztah bude stát za houby.

Ono to ale hlavně chce být aktivní a neplýtvat časem. Vstávat brzo ráno, nebavit se zbytečnostmi, pořád něco dělat, a taky se za tu sebebuzeraci důkladně odměňovat.

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Hmmm... Osvěcování se?
Hele, když mi profesor na střední při zkoušení povídal, že jsem ňákej jó extra vozářenej, to nějak souvisí? Jako že bych už byl hotovej? Dokonalej, to já si připadám. Okolí má sice často jinej názor, ale kdo je tady dokonalý? Já! Voni ne, tak se jistě pletou.

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Kdyby to bylo jen urputnější působení jako kněz, to by ještě šlo. Jenže potlačované touhy se změní v perverzi. Ne náhodou je katolická církev klubem pedofilů.

Celibát byl zaveden ve středověku, aby se nedělil církevní majetek. Jinak je celá ta myšlenka duchovna a celibátu naprostý nesmysl!

Existuje schopnost převedení sexuální energie na energii tvořivou, to je přirozený celibát a v pozdějším věku výborná věc. Ale to nezvládne žádný pánbíčkář tím, že přes sebe přetáhne sutanu a ukryje tak věčné ztopoření.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Myslím, že už se tu o tom hovořilo - celibát, pokud není dobrovolný, vyvěrající z nepotřeby sexu, tak je víc škodlivý než prospěšný.

Takže takový kněz, který žije v celibátu jen proto, že se stal knězem, ne proto, že by to cítil jako normální, stejně zažívá pocit, že mu v životě něco uniklo - vynahrazuje si to urputnějším působením jako kněz, je z něj vlastně workoholik, aby na to nemusel tak myslet.
A někteří stejně myslí a berou to jako oběť.

Luminon (* 13.3.1988)
Muž

Žádné osvícení neexistuje. Existuje jen nekonečný proces postupného osvěcování se. Některým větším milníkům v tomto procesu se v některých tradicích říká "Osvícení", ale ani potom zdaleka není práce skončena.

Vztah, manželství a rodičovství jsou pro duchovního adepta dokonalé školy charakteru i schopností. Kdo nezvládne tyto věci, těžko bude duchovně úspěšný. Neexistuje žádné duchovno oddělené od reálného života. Všechny ezoterické studie a meditace jsou neužitečné, pokud nejsou aplikovány na každodenní obyčejný život. Bohužel je to tak. To si prosím nevymýšlím já, ale člen Velkého bílého bratrstva známý jako Tibeťan nebo Dhwjal Khul a blahé paměti Alice A. Bailey, v publikaci Esoteric Psychology volume I.

Je nesmysl že bychom se měli partnerovi "odcizit". Máme se zbavit sentimentu, předsudků, majetnických nároků na partnera, slepé zamilovanosti a tak dále. Nikoliv však lásky a citů. I pohádat se můžeme, ideálně se s partnerem budeme vzájemně učit celý život.
Dobrý příklad je meditace. Je to činnost napojování se na vyšší složky člověka. To že přitom lidé sedí a mají zavřené oči není nutnost, to je proto, že se jinak nemohou soustředit. Ale pokročilí duchovní adepti jsou v meditaci permanentně, ať dělají cokoliv. Stejně je to se vztahem, jediný důvod proč jej zastavovat kvůli duchovním aktivitám je vlastní neschopnost dělat dvě věci najednou. A ono to nejsou dvě věci. Duchovno a život se musí spojit v jedno.

Je pravda že některým lidem v určitých fázích duchovní stezky prospěje odloučení, ale to jsou ojedinělé technické záležitosti.

Úkolem adepta není být jenom duchovní, ale vytvořit kulturní rodinu a vhodný domov, kam se budou rodit další duchovní adepti a zasvěcenci! Jak jsem už někde psal, k cikánům, křovákům a eskymákům se rodit nebudou.
Pokročilá duše potřebuje ke zrození rodiče, kteří si rozumí na fyzické, emocionální i mentální úrovni. Duševní taky, pokud možno. Do toho patří i dostupnost vyššího vzdělání, péče, bydlení, ostatních lidí, možnosti cestovat a tak dále, prostě pokročilí lidé se snaží rodit tam, kde mají optimální podmínky k rozvoji. (a kam je karma zatáhne) Proto by si měli duchovní adepti dávat velký pozor na vztahy a pečlivě si vybírat trvalého partnera do rodiny. (nic proti oťukávacím a poznávacím vztahům, ty jsou taky výborná škola)

Osobně znám VELICE duchovně pokročilé osoby, které žijí v manželství, s rodinou, a přesto praktikují to co praktikují. Mnohdy k tomu a péči o domácnost ještě chodí do práce. A i když to třeba neklape a partner na to všecko není, tak co nám brání dělat některé aktivity samostatně? Klidně třeba Hathajógu, zatímco chlap jde do hospody na jedno pětipivo. Je pravda, že to má na rodinu vliv, ale to si musejí ti dotyční nějak ve vztahu vyřídit. Buďto se partner taky pohne kupředu, nebo se citově vzdálí a vztah bude stát za houby.

Ono to ale hlavně chce být aktivní a neplýtvat časem. Vstávat brzo ráno, nebavit se zbytečnostmi, pořád něco dělat, a taky se za tu sebebuzeraci důkladně odměňovat.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Myslím, že už se tu o tom hovořilo - celibát, pokud není dobrovolný, vyvěrající z nepotřeby sexu, tak je víc škodlivý než prospěšný.

Takže takový kněz, který žije v celibátu jen proto, že se stal knězem, ne proto, že by to cítil jako normální, stejně zažívá pocit, že mu v životě něco uniklo - vynahrazuje si to urputnějším působením jako kněz, je z něj vlastně workoholik, aby na to nemusel tak myslet.
A někteří stejně myslí a berou to jako oběť.

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Trošku mi to připomnělo, když někdy na počátku 90. let pozvali do televize katolického a evangelického faráře a rozebíali tam celibát. A v jednu chvíli pravil evangelický pan farář svému katolickému kolegovi něco v tomto smslu:
Víte, já vám do jisté míry ten celibát závidím. Protože když se mám věnovat své službě Bohu a neošidit při tom rodinu... To se zkrátka nedá skloubit dohromady.
Vy sice nepoznáte nikdy, jak vám vaše vlastní děti promění život, ale nic nemusíte dělat polovičatě.