..a budu i ráda,když mi někdo z vás řeknete,že to vnímáte podobně.. Mám okolo sebe spoustu lidí. Spoustu známých,kamarádů,přátel i mužů - jako mužů. Nemám problémy s navazováním nových kontaktů,s poznáváním nových lidí,jen mám problémy s těmi "novými lidmi" obecně. Abych kohokoliv nového přidala do svého seznamu těch "oblíbených",musí to být člověk,se kterým mám podobné vnímání,cítění,pohled na svět,životní filozofii,názory,zkušenosti atd.Leč zjišťuju,že ve vodách stejných se pohybují téměř výhradně najdisáci - tedy vy. Snad je to jenom dočasný stav ovlivněný nepříjemnou zkušeností,ale nějak se mi nedaří v člověku,který je diametrálně odlišný najít "to dobré" a přepracovat si to tak,abych se cítila spokojeně,dobře a fajn. Ve chvíli,kdy cítím,že mě to vyčerpává,děsí,nudí,vadí mi to a to,nemám se sice za tenhle stav ráda,ale seberu se a prchám. Takže opět stojím před tím,že já si snad už nikdy životního partnera nenajdu,protože moje nároky se zvyšují víc a víc. Já si opravdu budu muset vzít jedině Najdisáka,tady je alespoň iluze té "jistoty",že to bude člověk podobně nalazen jako já. Nebo ne? Pomoooc!
trpaslicka
Nečetla jsem tu spoustu vzkazů, ale si myslím, že člověk s dlouhým seznamem nároků je podobný dámě s těžkými kufry. Kazí potěšení sobě i ostatním členům zájezdu, kteří se cítí do jisté míry povinni jí pomoci. A víš že ...Opatrnost je bohatá šeredná stará panna, které se dvoří neschopnost.