Jyotis
Proto bylo pro ně křeťanství těžký hřích - protože člověk má být prodchnut jedním Bohem - není nikdo jiný kromě něj... Zatímco křesťanství, zejména to katolické tvrdí, že jediná cesta pro člověka je primárně napojením na Bohočlověka Krista, nikoli přímo Stvořitele, bez této cesty to není možné. Myslím, že Ježíš sám to tak nemyslel, ale to už se tak s institucionalizací víry stává.
Ve skutečnosti v každé esoterice, nejen kabbale, jde o něco, co se jeví jako transcendentální milost, protože neuchopíme celek, a člověk má být bdělý, aby to celé nekomplikoval tzv. špatným prostředím a nejde jet "na půl pedálu" jako že se inspiruji..
akorát, že některé systémy jsou tolerantnější, protože je možné se napojit na nějaký typ božství, který se mnou rezonuje. To je v kabbale hřích...
Já sama jsem pro "skok do světla", protože ztotožnění je postoj bez cesty. Cesta není prostředek, ale jen projev toho, že se toto ztotožnění nedaří úplně a vstupují do tohoto postoje nevědomé podmíněnosti...
Ale taky nás ta cesta může svým způsobem bavit, protože nás příběhy většinou baví, když už jsme tu...