Mr. Nobody - Diskuze a zkušenosti

Georgius Jsem si všiml, že už to tady bylo.
http://diskuze.najdise.cz/prispevek…

Ale stejně by mě zajímaly další postřehy.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
tak k tomu řekni trochu víc, k čemu bys to přirovnal? doporučuješ k vidění?

Georgius » A. Já nevím...

Jsem z toho ještě trochu rozhozený.

Georgius » A. Určitě to nebude ztráta času.

Bylo to dosti podobné filmu Fontána.

Hlavní myšlenka vycházela z teorie strun... takže by měl být ,,svět´´ devítirozměrný (ty ostatní jsou rozměry v odlišných časoprostorech).

Najdise.cz » Georgius Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
okej tak já si to stáhnu a pak o tom můžem pokecat vypadá to zajímavě

Najdise.cz » Georgius Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
tak jsem to právě dokoukala.. a.. mno díky za doporuční.. wow tohle se mě dotklo opravdu hodně.. natolik že teď ani nemůžu spát ..nevím, jestli je to tím, že i já jsem v 9 letech stála před takovou nemožnou volbou.. nebo tím že taky mívám zmatené stavy, kdy chci víc věcí zároveň a nevím, co je správné.. nebo tím, že tento film dává větší smysl než celý můj život ..ale jak bylo řečeno ve filmu, každá cesta je ta pravá a měla by přesně tento význam.. chci se probudit

Petr9 » A. heh, mi to vcera doporucil soused a podle casu toho tveho prispevku jsme na to kukali asi soucasne

jen teda ja uz u toho na konci usnul


ale pripomelo mi to jeden problem nejen dnesni doby, ktery uz kdysi davno popsal nekdo desne moudrej
===

to si takhle Don Quiote jede na sve herce Rozinante - dojede na rozcesti a nevi kudy se vydat
jedna cesta vede ke slave, druha na bojiste - a Don Quiote nevi kudy se vydat - tak si rika ze to necha na osudu ... no a Rozinanta uciti seno a vyda se uplne jinam k nejblizsi stodole

===

!gby » Petr9 hehe, to sedi .)))) nejblizsi stodola, tak tak


taky sem o tom filmu uvazoval, uz to nejakej mesic pozoruju na CSFD, ale zatim me to nejak nenadchlo a nedonutilo to nasosat... ale kdyz vas vidim jak tady o tom ponekud rozpacite vypravite, asi to prubnu

Georgius » A. Možná to bylo tím, že on jakoby prožil několik alternativ svého života v jednom životě a proto v porovnání s našimi životy toho stihl mnohem více.

A k těm cestám, které jsou všechny pravé...
tady to pěkně vystihl Petik.
Život je jako hra šachy, ze začátku je hrozně moc možností, ale s každým naším tahem nám možnosti ubývají a formují nás do určité pozice. Pokud budeme hrát laxně a nechávat to na ,,osudu´´, tak prohrajeme a tak to je i v životě. Akorát náš život tady není nekonečný a těch partií si můžeme zahrát jen několik, a proto bychom se měli snažit.

Naše osobní rozhodnutí jsou vůči vesmíru nicotná, ale pro kvalitu našeho života rozhodující.

Najdise.cz » Georgius Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
no já si zrovna nemůžu stěžovat na množství zážitků


a k těm cestám.. co znamená snažit se? definuj mi správné rozhodnutí? všichni se *snažíme dělat správná rozhodnutí* záleží jenom na úhlu pohledu, a bohužel jako ten chlapec ve filmu nemůžeme předvídat jaký řetězec událostí odstartuje to nebo ono rozhodnutí.. a ještě mi žádná chytrá strategie ohledně rozhodování nikdy žádný úspěch nepřinesla, takže já bych to k těm šachovým partiím příliš nepřirovnávala..

Georgius » A. To neříkám, že jsi toho fůru nazažila...

Ale stejně si myslím, že bychom měli pořádně promyslet, kterou cestou se vydáme - ta po které se vydáme se bude dále a dále rozvětvovat a cesta nezpět je dlouhá a časově náročná.

Třeba to vztáhnu na povolání - na ZŠ většinou nevíme, co bychom chtěli dělat. Později nás začne něco více přitahovat. Třeba ve třiceti děláme to, čemu dobře rozumíme a jde nám to. Jsme možná i trochu specialisté v oboru. Pokud jsme si dříve zvolili (na nátlak okolí) obor který nás nebaví, tak jsme ztráceli čas a musíme začít odznova.

Je to jenom můj pohled na věc, ale stavět by se mělo (myšleno ve výběru povolání, vztahu,...) na kvalitních základech.
Pokud bych svůj život nechával na náhodě a osudu, tak dnes spím asi někde v parku (neříkám, že by to nebylo vzrůšo).

Najdise.cz » Georgius Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ach ta dnešní mládež, je tak naivní...


ty si opravdu myslíš, že už na základní škole můžeš s jistotou vědět a odhadnout, že povolání které si vybereš tě bude bavit po zbytek života? možná jsou takové výjimky, ale ve většině případů se lidi později rozhodnou, že se budou věnovat něčemu úplně jinému než co vystudovali, vykašlou se na diplom a raději dělají něco, co je víc naplňuje.. a z mého pohledu je to určitě plus, protože se víc přiblíží sami sobě, a z tohoto hlediska to nebyl vůbec promarněný čas ale životní výzva a lekce..


jasně, je to jenom jeden příklad z mnoha, třeba ve vztazích je to ještě komplikovanější, tam s nějakou strategií opravdu nepochopdíš.. co znamenají kvalitní základy? výběr partnera/ky na základě nějakých vlastností? podle nějakého odškrtávacího seznamu? nebo jak bys to chtěl řešit ty? naopak se naprosto nedá předvídat, kdy a do koho se zamiluješ, protože prostě v tom ještě hrají roli další a další faktory, jako chemie, nebo dejme tomu že i nějaké karmické dluhy, a o tom my víme prd..


život se nedá naplánovat, musíme brát věci tak jak přicházejí a poprat se s nimi jak nejlíp umíme.. samozřejmě, snažit se musíme taky, hlavně snažit se pracovat na sobě, ale ohledně rozhodování? kdo posuzuje správnost rozhodnutí? a kdo může za to, když v okamžiku rozhodnutí se ti zdá být jedna cesta správná, ale později toho začneš litovat, že jsi po ní šel?


každá cesta je správná, každá je jiná, každá tě naučí něco jiného, anebo naprosto to samé, jenom jiným způsobem, ale všechno je správné a tak jak to má být.. někdo tomu může říkat alibismus, já tomu říkám optimismus ..a zachování si psychického zdraví protože kde bychom skočili, kdybychom si neustále připomínali a promítali, co by bylo bývylo kdybych byl býval neudělal to ale ono.... tomuhle zas já říkám ztráta času

Georgius » A. To si asi nerozumíme...

nepsal jsem, že na ZŠ už všichni vědí, co budou dělat.

Možná beru život příliš vážně, ale věřím tomu, že pokud člověk vnitřně cítí, že by měl jít určitým směrem (a ten se může v životě měnit), tak by za tím měl jít a neztrácet čas díváním se a zkoumáním cest ostatních.

Třeba bych mohl začít pracovat v úplně jiném oboru, ale proč bych to dělal, když mě to vůbec neláká. Pokud bych dal výpověď a šel dělat jinam - pomohl bych si (když obor ve kterém dělám mě velmi baví)? Může se stát, že mě časem přestane naplňovat a potom to skončím a začnu v něčem novém, ale až přijde čas.

Myslím si, že si člověk z velké části vytváří svůj život svými myšlenkami a činy - potom si okolnosti vytváří/přitahuje si je.

Pokud člověk od života nic nechce, tak se musí spokojit s okolnostmi, které se ho budou snažit ,,probudit´´.

Možná máš na mysli nějaký osvícený stav bytí, ale já jsem člověk přízemní a raději se budu snažit svůj život výrazně ovlivňovat ku prospěchu svému (neříkám že na úkor jiných).

Georgius » A. Ještě mě napadá, že spousta lidí život moc neřeší, protože ví, že ať budou dělat cokoliv, tak celkem bez problémů přežijí.

Dříve kdyby si člověk neudělal zásoby na zimu, tak by zemřel. Smrt byla více na dosah.

ži.va tak jo, jsem si přečetla poctivě celou diskuzi a dovolím si reagovat

taaakže, včera a dneska jsem ten filmek skoukla (jakože nadvakrát) a jo, dostal mě.
víc než Fontánu mi připomněl Butterfly effect a občas v těch hodně sci-fi částech mi hlavou prolétly scény z Vanilla sky...

líbila se mi ta myšlenka na konci...že je úplně jedno, kterou cestu si vybereme... prostě v tom cítím pravdu a svobodu...někdo možná zodpovědnější by asi řekl, že to je alibismus... ok, why not... zase se na to dá koukat z mnoha úhlů pohledu, a já si ten svůj vybrala...

moc příjemná záležitost a určitě doporučuju...

navíc hudba
navíc Jared Leto (Requiem for a dream)
navíc Diane Kruger

Ameliee hmmm...

nakonec...je dobře, že nevíme, co nás čeká, jaké pokračování má ta cesta, kterou jsme se právě teď a tady vydali...a víra, že jdeme správně tak, jak jsme se rozhodli a nezpochybňujeme ji, je to, co je podstatné...žádné kdyby neplatí...

film - úžasné zpracování

ano, Fontána...ale proč srovnávat...ani s jinými filmy..nesrovnatelné, jiné...

Georgius » A. A vzhledem k tomu, že jsem šťoural, tak musím zase namítnout, že v tom filmu všechny ,,životní cesty´´ nevedly ke štěstí...
(nedávno jsem si film pustil znovu a všiml jsem si toho).

1) Elise miloval, ale ona jeho ne (milovala pořád toho drsňáka). On byl celkem šťastný ale ona měla neustále deprese.

2) Jeanne si vzal z trucu a nakonec si chtěl vzít život (šťastný nebyl).

3) Anna byla správná volba. Šťastní byli spolu oba.

http://www.youtube.com/watch/…

Najdise.cz » Georgius Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a kdo vlastně tvrdí, že životní cesty mají člověka vést ke štěstí hm?

Georgius » A. Mhm... dobrá otázka.

Chce být člověk spíše šťastnější anebo více nešťastnější?

Chce člověk více trpět anebo se radovat?

Mhmmm...

Asi nás ´´životní cesty´´ mají něčemu naučit, to znamená, že pokud to rychle pochopíme, tak nebudeme muset trpět/být smutní/... je potřeba pochopit systém. Pokud člověk potom žije v souladu se systémem a chápe jeho principy, tak se může z velké části vědomě vyhýbat bolesti (fyzické či citové).

Najdise.cz » Georgius Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
myslím že vůbec nezáleží na tom, co člověk chce ale na tom co potřebuje

a co nepotřebuje už vůbec je vyhýbání se bolesti naopak musíme pochopit, že i bolest má v životě svoje místo -jak jinak by ses chtěl vůbec něco naučit, a jak bys jinak mohl vůbec prožívat nějaké štěstí

důležité je nebát se, nebát se znovu vstát když upadneme a rozbijeme si čumák, nebát se zkoušet dělat věci jinak než jsme zvyklí, nebát se změnit názor, nebát se změnit úhel pohledu atd

Buddha/2 » A. Jééé to je hezký .

No a pak je tu ještě otázka,co vlastně člověk ke štěstí potřebuje.A jestli to je to,co chce,nebo něco úplně jiného

To jen jako námět

Uttami Jak Mr. Nobody tak Fontána jsou užasné filmy.Fontána mě vnitřně zasáhla více taky její symbolika a obrazy.Mr. Nobodyho jsem si opravdu užívala,a spíš se soustředila na slova

balboa Vyborny film :) Uz ten zacatek se mi libil s tim holubem - pigeon superstition. Je to tak i u lidi, kdyz se jim neco deje - treba neco spatneho, zacnou kolem sebe kopat a zoufat v nadeji, ze neco zmeni - pak se to mozna zmeni, ale je dost mozne, ze to neni vubec tou reakci. Presto si to lide davaji do souvislosti a delaji z toho jisty ritual, ktery opakuji, dokud to zase nevyjde.
Je to tak, vsechny cesty sou spravne, ale jak rikal don Juan, cesta poznani je takova, ktera ma srdce :) Pevne verim, ze sem ji nasel, a ikdyz se mi neco nelibi, tak tim, ze kolem sebe budu virit prach nic nezmenim.

Tyna_Tynka Hm, hm, pro mě to bylo oproti očekávání spíš vlahé.
Překrásně vizuálně zpracované, nádherná hudba a moc fajn Jared Leto a Diane Kruger i ta sekce a herci, kdy byli mladší, ale jinak celkově mně osobně přišlo, že dílo pohltilo autora. Jakoby konec nic zásadního neodhalil, jakoby to nezapadlo. Něco jako skládačka puzzle, která má spoustu dílků několikrát, spoustu dílků navíc, ale přitom několik důležitých dílků chybí, a to tak, že se nedají ani dovytušit. Prostě podle mě si někdo vzal příliš velké sousto. Rádoby složité, až příliš mnoho všeho možného, ale nakonec celkově vlastně nic objevného. I když samozřejmě nemůžu vyloučit, že jsem to jednoduše nepochopila.
I Fontána mi nejdříve tak připadala, ale u té jsem si za nějakou dobu po shlédnutí začala uvědomovat, že tam něco velkého MOŽNÁ opravdu je a že nejspíš při vícero shlédnutí by mi to mohla rozkrýt, i když jsem se zatím k tomu nedostala, ale u Mr. Nobody se nic takového ke mně zatím nedostavilo. Přesto to byl pro mě příjemný film, to ano a pár hlubokých dílků tam bylo, to ne že ne, ale mě nepřekvapily - asi jsem měla přespřílišná očekávání.

Georgius » A. Díky za dortík...

Ano bolest je také k něčemu dobrá, abychom pochopili...

Ale... , pokud budu rukou sbírat žhavé uhlíky z ohně a spálím se jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát, šestrkát, sedmkrát, osmkrát, devětkrát, desetkrát, jedenáctkrát,... , tak budu potřebovat stále cítit bolest, abych už konečně pochopil, že sbírat žhavé uhlíky z ohně není zrovna nejlepší nápad?

Další příklad... budu se systematicky zadlužovat a peníze budu utrácet třeba za jízdu taxíkem po celé ČR. Kam tato cesta vede? Nechci tuto cestu - není to cesta pro mne.