Nedávno jsem jela za kamarádkou, už když jsem se oblékala věděla jsem, že to bude úžasné, takže jsem si vzala vážně hezké oblečení a připadala jsem si krásně spokojeně, když jsem se sama sobě líbila.Moje mamka řídí tramvaj, a tak mi řekla, že až pojede, že můžu jet s ní, asi na druhé zastávce nastoupil vážně úžasnej kluk, usmáli jsme se na sebe a já po celou cestu cítila jeho pohled, pokaždé, když jsem se na něj otočila usměli jsme se na sebe, byl rudý jako já...hrozně roztomilé...po několika zastávkách jsem se rozloučila s mamkou a vystoupila...Stihla jsem mu ještě zamávat a on mi to oplatil....Celou tu dobu mi bušilo srdce...a vím jistě, že kdyby tam nebyla mamka dala bych mu své číslo...Od té doby si přeji, aby jsme se znovu potkali...
kedarda
Milá Donut, není vůbec důležité, zda se potkáte. Ty jsi zažila ne toho chlapce, ale sílu svého vlastního otevřeného srdce! Zažila jsi sebe, je to jen tvůj pocit, tvá vlastní energie. Jasné je to, když dokážeš takhle spontánně silně cítit, že vztah, který teď nalezneš, bude hluboký. Ty nebudeš prožívat nic povrchního. Každý tvůj vztah bude hluboký. Není důležitý ten chlapec v tramvaji. Důležitá jsi ty a tvé pocity. Když se nezafixuješ na chlapce z tramvaje a zůstaneš věrná té úžasné kráse, kterou jsi cítila a nedáš si jí ani kousek vzít nějakým zklamáním, přijde určitě On - ten, co přijít má, ten, co ti má přinést další kousek tvého já. Ty jen sbírej sama sebe