Na druhých nám vadí převážně naše vlastní chyby! Hledáme krásu duše? Nacházíme jen nezajímavou tuctovou šeď? A co takhle se zamyslet nad sebou, nad vlastním Já...pochopit sebe sama a přijmout svou osobnost - jaká je a mít se rád... Podvědomě se bráníme svým zocelením před druhými (je to podmíněný druh ochrany, způsobený dřívějším zklamáním), aniž bychom si to uvědomovali a chtěli...a sami tak působíme šedivě a tuctově...tak jak působíme a nebo se cítíme, takové lidi přitahujeme. Pokud si uvědomíme sebe, vše se změní, možná si to ani v daném okamžiku neuvědomíme...ale s odstupem času to poznáme jistě. Svojí změnou dáme možnost druhým otevřít se a uvěřit, že krása duše není jen pohádka...