Tedy
Byl už podzim. Všude, kam oko pohlédlo, zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po pěti letech bojů pod vlajkou Spojených států - po pěti letech válek, hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moct jednou zapomenout. Jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že stojím - stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice a přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí leželo malý, ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měl slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vlát vlajka mý země, na který lpí i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne. D G D 1. Čím voněl dým v tvém týpí, dívko z Cheyenne, Hmi A7 čí nůž zbarvil čerň tvých copánků? D G D Tady končí sny, já vím, zjara zvonky vyklíčej, Hmi A7 tam, kde brouzdal travou pár tvých opánků. Emi F#mi D G Bílý máš pléd, motýl do vlasů ti slét, D G D co ti říct, dívko z Cheyenne. Emi F#mi D G Máš v očích zášt, vždyť nosím stejnej plášt, D G D odpustíš, dívko z Cheyenne.
2. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený a talisman, co poví, kudy jít. Že byl falešnej jen lhář, už víš a sevřený ústa šeptají, že dýl jsi chtěla žít. Ze zvonků věnce plíst, znáš v horách každej list, poslouchej, dívko z Cheyenne. Krajem zní tamtamů chór, nebe obléklo si flór, usínej, dívko z Cheyenne.
3. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst, kde šumí jen říčka plná kamení. Tam, kde končí jezer hráz, uvidíš zvonky kvíst a ze dvou kůlů kříže znamení. Stůj, ona spí, jenom zlý o nás ví, spoutaná dívka z Cheyenne. Dej jí můj vzkaz, bude se jí dýchat snáz, [: pozdravuj dívku z Cheyenne, :] pozdravuj.
nedávno jsem sjížděl hodiny všelijakých jejich revivalů. Totiž v minulosti jsem se jednoho i zúčastnil. Nesoucí jméno Pangea. Od té chvíle jsem se o ně začal trochu víc zajímat. Protože mě to celkem nadchlo.
Když jsem to slyšela/viděla poprvý, tak si říkám "tvl, co to je???" Jenže jsem si to z neznámých důvodů musela pustit znovu. A pak znovu...a znovu. A takhle jsem to měla skoro u všech jejich písní ( obrazový doprovod ty pocity ještě znásobuje:-)
Tedy
» ohenvoblacich
Já si občas možná mohu připadat, nebo i někomu jinému, že bych spíš patřil do těch časů.
Tomu může rozumět jedině Vodnář a i kdyby tomu nerozuměl, tak se mu to stejně bude líbit. :-D Protože on je na všechno neobyčejné, výstřední, originální, revoluční, průlomové a já nevím, jaké ještě. Nebo taky, co se líbí Vodnářům dnes a jiným ne. Tak těm jiným se to začne teprve líbit až o několik let později. Protože ty věci jsou nadčasové a Vodnáři je dokáží zachytit jako první.
Ten týpek mi zase pro změnu připomněl Vladímíra Dantese. Ovšem hlasově se mu nemůže rovnat, alespoň v tom, jak mně se líbí. To je prostě pro mě čistá energie.
Když jsem to slyšela/viděla poprvý, tak si říkám "tvl, co to je???" Jenže jsem si to z neznámých důvodů musela pustit znovu. A pak znovu...a znovu. A takhle jsem to měla skoro u všech jejich písní ( obrazový doprovod ty pocity ještě znásobuje:-)