Dobrý den, chci vás tak trochu seznámit s mým příběhem. Je mi 24 let. Vcelku nevinně jsem se seznámil s jednou 16 letou holčinou, asi následujícím způsobem. V rámci brigády jsem šel na jejich základku dělat zvukařinu k Akademii. O pár dní poté ji potkal v Hypernově, kde se ke mě přihlásila. Pak jsme si vyměnili icq. Když bylo už dávno po Akademii, jen jsme si kamarádsky dopisovali. Nic víc. Měla přítele. Mě o nic nešlo. Pak mi v únoru napsala, že její mamka potřebuje pomoc s absolventkou. Bral jsem to, jako pomoc kámošce a menší přivýdělek. Asi 6x jsem je takhle navštívil. Po konzultaci k práci jsem s ní vždy tak 1-2 hodky konverzoval a vždy bylo o čem. Když byla práce hotova vše utichlo. Pak jsme si asi měsíc nepsali ani se neviděli. Napadlo mě napsat ji jestli nejde na majáles,protože mi chyběla společnice. Bral jsem ji jako kamarádku, žádná výzva. Pak ona mě pozvala do Zoo. A pak to pokračovalo až..do teď! Chodíme spolu asi měsíc, ale známe se už asi půl roku. Ze začátku jsem si nechtěl nic připouštět. Pak se to ale zlomilo a tajně si vše srovnával v hlavě a říkal si že to není normální, že jsem asi úchyl, co na to řekne společnost a podobně. Názory mých vrstevníků byly různé. Co si o tom myslíte? Není to padlé na hlavu? Přitom si rozumíme a zatím nám to skvěle klape.
danano
tak osm let není takový rozdíl a pokud Vám to klape tak to neřeš.... já jsem s manželem o 16 let a pohoda.... a vždy se najdou šťouralové ..a ty neposlouchej je to tvůj život a ty ho budeš muset žít.