Jedna duše od studánky sv.Zdislavy
Zajímavé téma..a mám bohužel s tím i vlastní zkušenost. KDyž mi bylo 8let,oběsil se můj otec doma na klice ode dveři obývacího pokoje na vlastním pásku od kalhot - můj 16 letý bratr a 14letá sestra ho vlastnoručně odřezávali - těžko říct, zda něco takového již někdy člověk udělal v minulosti, ale já jsem teprve letos dokázala odpustit sobě (roky jsem si dávala vinu, kterou jsem si na sebe vztáhla jako dítě, nic nechápající situaci) a jeho duše našla teprve letos klid. Když jsem se začala trochu zabývat "věcmi mezi nebem a zemí", začal mě intenzivně navštěvovat, prosil o pomoc (ale já ho neslyšela, nemám tak rozvinuté schopnosti) a já šla na SRT s úplně jinými záležitostmi na řešení , dívka co dělá SRT ho viděla a pomohla jeho duši odvézt, byl to zážitek,co se nedá popsat slovy a já za to opravdu s s vděčností a pokorou děkuju tam nahoře. Takový zážitek je potřeba zpracovat, všem odpustit a duši pustit do "jejího světa". Ale všechno má nějaké svoje důvody, i takováhle smrt.