přítel se semnou rozešel už v unoru ale pořád mě k němu něco táhne moc se od něho chci odtrhnout ale je to něco jako závislost, sám od sebe mi nenapíše nezajímá se ale kdykoli se vzdaluju tak prostě začne že si mě váží že mě nechce ztratit jako kamaradku že si na mě udělá čas ale přitom skončí u slov.Moc bych se chtěla zbavit té síly co mě k němu táhne ale nějak mi to nejde můžu na něho křičet at zmizí že mi to dělá těžší ale on o to nestoojí a chce mi za každou cenu pomoci i když vidí že jsem rozklepaná z něho nevím jestli umyslně udělá vždy něco co mě takhle raní nebo si to ani neuvědomuje.Jsem ted jak oslabená a on říká co má energie na rozdávání ale přitom mám pocit že já tu energii nemám právě když jsem s ním v poslední době .Mimochodem od unora má přitelkyni ale nějak mu nevadí poutat k sobě jiné. mám pocit že jsem se asi uplně ztratila a že on to ví a já nevím jak ven.prosím pokud máte někdo radu jak se odpoutat od citového upírka prosím o radu mě todle unavuje a jsem bez chuti a nálady do života. děkuju
Im the one
» anndulla
to nejsou blbý kecy..já to znám z vlastní zkušenosti..čím více myslíš na to,co ti dělá blbě,tím je ti hůř..a děláš si to právě sama..
anndulla
» Im the one
já vím promin jen my chvili trvá než zkousnu že to fakt je moje chyba že mu todle dovoluju a vlastně kdybych řekla dost mám pokoj ono to teda není tak jednoduché jak se zdá je to o pevné vůli promin že jsem tak vyjela ale kritika sama sebe se přijímá hůř a mě to vždycky chvilku trvá než si připustím že si to vlastně dělám sama svou nedostatečnou odvahou říct dost a vypadni.takže se moc omlouvám promin