přítel se semnou rozešel už v unoru ale pořád mě k němu něco táhne moc se od něho chci odtrhnout ale je to něco jako závislost, sám od sebe mi nenapíše nezajímá se ale kdykoli se vzdaluju tak prostě začne že si mě váží že mě nechce ztratit jako kamaradku že si na mě udělá čas ale přitom skončí u slov.Moc bych se chtěla zbavit té síly co mě k němu táhne ale nějak mi to nejde můžu na něho křičet at zmizí že mi to dělá těžší ale on o to nestoojí a chce mi za každou cenu pomoci i když vidí že jsem rozklepaná z něho nevím jestli umyslně udělá vždy něco co mě takhle raní nebo si to ani neuvědomuje.Jsem ted jak oslabená a on říká co má energie na rozdávání ale přitom mám pocit že já tu energii nemám právě když jsem s ním v poslední době .Mimochodem od unora má přitelkyni ale nějak mu nevadí poutat k sobě jiné. mám pocit že jsem se asi uplně ztratila a že on to ví a já nevím jak ven.prosím pokud máte někdo radu jak se odpoutat od citového upírka prosím o radu mě todle unavuje a jsem bez chuti a nálady do života. děkuju
dj.kelly
» už zase ocelová žena
jasan. vymazat kontakty, vyhodit věci od něho, vyloučit osobní setkání. jinak se toho nezbavíš. mám to taky s ex, když ji jednou za pár měsíců vidím. zdá se mi o ní, myslím na ni. čím dýl se nevidíme, tím je to lepší.
anndulla
» dj.kelly
je to tak víš když se nějakou dobu neozve je mi fajn ale pak se ozve a nějak do toho všeho dostanu zpátky a on je chvili milej a pak začíná být zas podrážděnej čím dýl jsme v kontaktu tak to zas překlenu a zas je to i moje chyba je to něco mě k němu táhne ale vůbec nevím co protože rozumově to mám srovnaný podváděl mě , flegmatik , moc se nezajimal a většinou jsem to byla já kdo se ozíval ale pak se nějak ozve a i když rozum ví že to co mi řekne je jen proto že to chci slyšet a ne že by to tak citil je jak magnet kterej mě nepustí od sebe ale já chci z tohodle trápení ven.