Už to bude 2 roky, co jsem se zamiloval, vim, že to co cítím, je skutečné ... Osoba, do které jsem se zamiloval, mě nikdy nedokázala odmítnout, ale také mi říct ano, zpočátku jsem doufal, že když tomu nechám čas, tak že na ni zapomenu, nezapomněl, takže asi rok jsem žil v přesvědčení, že když počkám, tak se třeba něco změní, změnilo se něco, ze začátku ke mě asi nic necítila, teď už ano tím jsem si jistý, ale teď už se do toho přidala další osoba, třetí osoba, která se do ní stejně jako já zamilovala, oba nás má ráda a ani jednoho nedokáže odmítnout a já nevím co mám dělat, nevím jak se mám chovat, jestli jí mám nechat v klidu se rozhodnout a nebo se o ni neustále snažit, jediný co v tuhle chvíli vím, že na ni jen tak nedokážu zapomenout ... Pocit beznaděje a samoty, který mám mě začíná přivádět k šílenctví ... Prosím vás o radu ...
Biggi
Takový krásný věk. 17 let, chtěla bych ho mít. Teď bych ho dokázala prožít jinak. V té době jsem ale měla rovněž nešťastnou lásku a myslela si, že mi svět končí, takže Tě chápu. Až budeš jednou bilancovat, zjistíš, že právě ty nenaplněné lásky jsou nejhezčí, ty na něž se nezapomíná. Jinak bych se mohla podepsat pod příspěvek Galladrielky. Je jen o pár ročků starší. Poslechni ji. Většina z lidí žije v rozporu. Na jedné straně chtějí svobodu, na druhé straně na něčem lpí. Svoboda je riziko. Má však takovou hodnotu, že pro ni můžeme bez váhání obětovat všechno. A láska, aby mohla růst, potřebuje absolutní svobodu. Jedině tehdy se Tvým domovem stane celá obloha. Držím Ti palečky
Najdise.cz
» BiggiSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
ano takových 16-17 nejkrásnější období života, viděla jsem v tom štěstí že mohu poznávat více kluku, nejsem vázaná...