Dnes sa mi stala taká nemilá "vec".Zrazila som psa .Išla som na nákup autom cez celé mesto a keď som sa vracala,vybrala som si inú cestu,akou som tam išla,a pri cvičisku pre psov,kde po obidvoch stranách cesty stálo strašne moc aut,mi tesne pred auto vbehol pes.Našťastie som ho neprešla,odhodilo ho to a pani majiteľka s ním utekala k veterinárovi-má poranenú nohu .Dúfam,že bude v poriadku a že sa vyzdraví,skúšala som naňho aspoň myslieť.Nejde mi teraz o pocit viny,pretože to nebola moja chyba ,ale o to,že som súčasťou osudu iných ľudí a že to,čo sa mi stalo,nie je náhoda.Tým ľuďom pribudli do života starosti-určitým spôsobom ich to zabrzdilo,musia sa teraz o svojho psíka viac starať,prežívajú strach.Napadli ma myšlienky tipu,že stačilo ísť inou cestou,alebo ísť tadiaľ o minútu neskôr a nič by sa nestalo.Ale stalo-pretože sa malo stať,len často nechápem významy týchto znamení,čo nám ten osud tým vlastne chce povedať?
Namchan
Ve skutečnosti neni vubec nutne vědět a rozumět dennim vědomim tomu co se nam přihodilo, jako v tom smyslu, proč se na tom přihodilo. ve skutečnosti jde o spravne prožiti přitomnosti. Prožiti v citu bez přilišneho rozumoveho rozpitvavani daneho prožitku. Ja si kdysi myslel, že musim vědět i každou nemoc proč ji mam, jako duchovni přičinu. Ono to je stejně k ničemu, toto vědět, pokud se to spravně neprožije v nitru. Když člověk přestane chtit všechno vědět a rozumově chtit vysvětlovat, tak začne ziskavat i tolik potřebnou pokoru.
Namchan
» alassea
Ano bez rozumoveho hloubani. Vnějši prožitky chodi skrze mozek k duchu...k citu..a tim duch uzrava. Pokud se vnějši prožitek rozpitvava v mozku nebo se hlouba v minulosti, tak se k duchu dostavaji zkreslene obrazy, ktere již neodpovidaji skutečnosti a dochazi ke škodam(duchovnim).
Když se spravně neovlivněně nechava vnějši prožitek proudit k duchu, tak duch zraje a sili a sam vysila sve chtěni jako reakci na dane proživani opačnym směrem, tedy od ducha k mozku a ven k jednani.