Také se Vám stává, že se k jedné knize stále vracíte a když ji čtete po několikáté, najednou Vás osloví určitá pasáž, kterou jste předtím přešli bez povšimnutí?
Také se Vám stává, že se k jedné knize stále vracíte a když ji čtete po několikáté, najednou Vás osloví určitá pasáž, kterou jste předtím přešli bez povšimnutí?
Jako mne tato:"Přála jsem si tady sedět do nekonečna, nemluvit, neposlouchat ostatní, jen se snažit uchovat si na věčné časy drahocennost dané chvíle, pro nás plné pohody a míru, kdy jsme spokojení a zemdlení jako ta včela, pobzukující nám nad hlavou. Za okamžik se všechno změní, přijde zítřek a pozítřek a nový rok. My se ovšem také změníme, už nikdy spolu neposedíme tak jako teď. Někdo z nás třeba ubude, někdo projde utrpením, někdo se odebere na věčnost. Prostírá se před námi netušená, neznámá budoucnost a chystá i to, po čem netoužíme, s čím ve svých plánech nekalkulujeme. Přítomná skutečnost je však jistá a bezpečná, tu nemůže ohrozit nic. Sedíme pohromadě, Maxim a já, ruku v ruce, a ani minulost, ani budoucnost pro nás nemají žádný význam. V tomto bláhovém zlomku nekonečna, na který si on do smrti nevzpomene, ba ani na něj nevzdechne, JE JISTOTA."
Ilon spí s měsícem
PŘI KAŽDÉM OPĚTOVNÉM ČTENÍ KNIHY NACHÁZÍM NĚCO NOVÉHO.Čím větší časový odstup,tím odlišnější vnímání. Jsou knihy,ke kterým se vracím stále.Jinak jsem jim rozuměla ve dvaceti,jinak jim rozumím teď. Ale to je snad normální,ne?Jinak člověk vnímá život,když do něj vstupuje a jinak když už ho kus prožije.