Moc by mě zajímaly Vaše názory . Prostě mě potkala věc, kterou bych prostě v životě nečekala, že se mi stane. Mám partnera, s kterým vedu takový nemastný neslaný vztah, mám pocit citovýho vzduchoprázdna. Přesto jsem nic nehledala, až se mi v životě ocitl jeden pán. Tak strašně jsme se do sebe zamilovali, ani jeden jsme do té doby nevěděli, jak silný může být pocit lásky, sounáležitosti, mít pocit, že do sebe zapadáme jako puzzle. Ale má to samozřejmě klasický háček - je o devět let starší, má malý dítě. Kdyby neměl malýho, už bychom byli spolu, neví, jestli ho dokáže "opustit". Co s tím? Čekat? Nechat to radši rychle být? Jít do toho?
tojapepa
je to pravda co jsi řekla láska a cit a bůh ví co?Každý z nás se může zamilovat ale vždy je v podvědomí na prvém místě sex a zase jenom sex.Je to chlapecká zvědavost jak to zvládá ta jiná a pak další a další.Doma je to doma.Pokud by chtěl ze vztahu ven syna nedostane a bude jej navštěvovat.Nebude prvý ani poslední a kdyby ho nakrásně vyhrál bude u nich. Jinak máš pravdu.